Všechny knížky (série,vícedílovky) pozastaveny!

2. They transformed me

21. srpna 2015 v 10:00 | BajaShare |  Cherry Bloom
Je tu pro vás druhá část povídky :)


Další postavy:
Chase - spolužák Sherry, její tajná láska (výsl. Čaz)
Orson - vyzážista a profesor na YAU



"Oh, ahoj, Chasi," pozdravím svého spolužáka a neoblíbenějšího kluka ve škole. A taky svoji tajnou lásku. Už 4 roky je to neopětovaná láska a já se s tím smířila. Má přece na výběr tolik holek, tak proč by se měl zajímat o mě.
"Ahoj, York. Učila ses na ty zkoušky za dva dny?" usměje se. Ah, jak já miluju ty jeho dolíčky a mírně rozcuchané blonďaté vlasy. Ani mi nevadí, že mi říká příjmením. "Ano, i když mi to do hlavy moc nejde," usměju se a sednu si do své lavice.
Najednou uslyším nějaký povyk na chodbě. Co se tam děje? Vždyť Chase je už ve třídě. Jenom zahlédnu siluetu s kloboukem a hned je mi jasné, že budou potíže. Zastíním si obličej dlaněmi.
Podívám se za sebe, abych zjistila, že tam pořád stojí. Bože, ať nehledá mě. Musím se nějak zabavit, aby si mě nevšiml. "Ty, Chasi," otočím se na něho rychle. "Zažil si někdy, že potkáš člověka a hned si u něho uvědomíš, že pokud budeš v jeho blízkosti, budeš mít problémy? Já jo," podívám se za sebe. "A právě míří sem." Začínám panikařit.
"Oh?" zeptá se zmateně Chase.
"Hej," ozve se za mnou. "Přišel jsem se za ostatní omluvit." Dívá se na mě zase divným způsobem. Jenom přikývnu, že to beru, hlavně ať už je pryč. "Hej," přiblíží se ke mně tváří. Opírá se o mou lavici. Proč je tak blízko? Odtáhnu se co nejdál. "Jak se jmenuješ?"
"Sherry York," zavolá jedna z holek. Zamračím se na ni. Proč mu to sakra říkala? "To je tvůj přítel?" ozve se jiná. Celá třída se směje. Tohle už asi neustane. Otočím se na Chase a vrtím hlavou. "To není pravda, Chasi," řeknu rychle.
Otočím se zpět na nezvaného hosta, který vypadá, že se dobře baví. "Ty! Odejdi!"
Kloboučník se ušklíbne. "Sherry? Jako třešeň," zasměje se. "Třešničko, třešničko," provokuje mě. Vstanu naštvaně. "Nech toho!" začnu ho odstrkovat ze třídy. "A vypadni. Tady nemáš co dělat!"
Chytí mi moje ruce za zápěstí. Bože můj, co teď? Přiblíží se ke mně tváří. "Ty jdeš se mnou," řekne s tím svým úsměvem. "He?" odpovím mu zmateně a pak mě odtáhne ze třídy. Všichni se na nás dívají. Bože můj, co mi chce udělat? Zabít? Okrást? Nebo hůř. Znásilnit? Pomoc!
Vsadí mě do svého sporťáku bez střechy a pak už jenom za sebou vidím svoji školu. "Pomóc!" zaječím, když najede na dálnici. "Skončím pohozená v popelnici a znásilněná!" ječím. Kam mě to veze? On se ještě usmívá. Zakřičím.
"Nikdo tě nenutil nastoupit. Jsi tu dobrovolně," řekne s chladným úsměvem a řídí dál. Na jih?
"Nemyslelo mi to. Kam mě vezeš?!" zamračím se, ale on se jenom zasměje a přidá na plynu. "Ááh," zakřičím. Asi mi bude špatně.
-----
Dojedeme k nějaké budově a on s úsměvem vystoupí. "Dwayghte, víš, že tady nemáš parkovat. Je to nejlepší místo," zasměje se jeden kluk. "A proto tu stojím," ušklíbne se kloboučník.
Protočím oči a vystoupím. Tohle je škola Yazanovců? Kolem mě je velká a rozlehlá prosklená budova a plno středoškoláků divně oblečených. Mají tu i takové ty panny, nebo figůríny nebo co to je.
Upravím si svoji uniformu a pak zahlédnu jednu holku. Má takové ty zvláštní šaty nebo kalhoty, nebo jak se tomu říká. (overal) Když se otočila, měla tam proužky a já málem omdlela šokem. Bez podprsenky a kalhotek?! Podívám se radši jinam a tam zahlédnu kluka s holkou, jak se líbají. A vášnivě. Ve škole?! Opřu se radši o auto. Kam jsem se to dostala? Pomozte mi.
"Oh, Evelyn," zakřičí někdo za mnou. Ten hlas znám. A najednou mám něčí ruce omotané kolem pasu. Uvidím růžový lak na nehtech a fialové konečky vlasů. Oh, Aisha. "Jsem tak ráda, že jsi tady," usmívá se jako sluníčko. "Kéž bych mohla říct to samé," zamumlám otráveně a upravím si vlasy a uniformu.
"Tak, jdeme," řekne Dwayght, chytne mě za ruku a táhne mě někam do budovy. Kam to sakra jdeme? Dojdeme do nějakého patra, kde je spousta stolů. Takových těch kadeřnických a vyzážitských.
"Hey, Orsone," pozdraví Dwayght nějakého chlapa. Má černé kudrnaté kadeře, bézový svetr a ryfle. "Dobrý den, profesore," pozdraví s úsměvem Aisha.
"Ale, sám Dwayght Night," *usměje se učitel a položí na stůl papíry.
"He? On je profesor?" řeknu zmateně. Vůbec tak nevypadá. "On tu učí proměny," vysvětlí s úsměvem Aisha. "Pracuje i v zahraničí." Zamračím se. "Není divu, že ta škola nemá žádnou úroveň. Dokonce ani učitelé tu nenosí obleky," dám si vlasy z čela.
"Ještě jsme se neseznámili a už si na mě naštvaná?" uchechtne se a podívá se na Dwaygtha s vysvětlením. "Potřebuju tvoji pomoc," řekne kloboučník. "Ah, Dwayght Night, sám génius, ode mě potřebuje pomoc," zasměje se. "S čím?"
"Udělat něco s jejími vlasy," řekne to pako a začne mi prohrabávat vlasy. "He? Co s nimi udělat?" panikařím zase. Máma mě zabije. "Myslím, že stačí jenom trochu sestříhat a narovnat. Jakožto naše modelka musíš být perfektní. Diváci nám strhnou body, když bude modelka pofiderní."
Zamračím se na něho. "Neřekla jsem, že to udělám!"
Nakloní se ke mně a dívá se na mě zase tím zvláštním pohledem. "Ty nevíš kdo si, a co chceš." Podívám se stranou. Měl pravdu?
-----
Dojdu zpátky do třídy. "Hele, co to máš s vlasy?" "Tak pro tohle ses ulila?" "Taky bych chtěla." Kecají holky..dojdu pomalu k lavici..mám je sestříhané po prsa a trochu narovnané. Ne tak kudrnaté, jak jsem je měla předtím. Zastavím se u své lavice a podívám se na Chase. "Ahoj," pousměju se.
"Ahoj. Tak..vypadáš dobře," usměje se a já snad štěstím omdlím. Tohle je snad poprvé co mě pochválil. Usměju se a sednu si do lavice.
-----

"Co to máš s vlasy?" zeptá se okamžitě moje matka, když vejdu do domu. Vstane a dojde ke mně. Mračí se. "To je proto, že máš tolik volného času. Doufám, že studuješ."
"Ano, studuju," přikývnu a radši jdu do svého pokoje. Musím se snažit. Zkoušky jsou za dva dny a vstupní testy na měsíc a půl. A nechci už matku znovu zklamat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 23. srpna 2015 v 12:55 | Reagovat

Aww... Aisha byla opět nejlepší část téhle kapitoly.
Moc fajn kapitola. Těším se na další. :3

2 Marťa Marťa | Web | 30. srpna 2015 v 22:23 | Reagovat

Moc pěkná povídka ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama