Všechny knížky (série,vícedílovky) pozastaveny!

První

2. června 2014 v 20:32 | BajaShare |  Ach, ten šéf
Simi. :)
This is special for you. :) Doufám, že se bude líbit :) Je to sice krátké, ale měla jsem na to málo času. Ale i tak doufám, že to bude něco pro tebe :)


DANIEL
Právě jsem dorazil do práce. Sakra, už mám zase zpoždění. Blbá zácpa. Sotva jsem si sedl na svojí židli, už mě volala šéfova sekretářka Steph. Sice pracuji pro jiné oddělení, ale šéf je šéf. A tenhle je šéf šéfů.
Mimochodem, jmenuji se Daniel Milaris. Je mi osmadvacet. Už půl roku pracuji pro tuhle firmu - Restaurátorství Dannes. Zabýváme se jakýmkoli restaurováním. Ale nejvíce zámků a hradů. Moje práce je restaurátor v oblasti zámků. Nechápu, proč vždycky já musím jít za velkým šéfem. Nejsem jediný, kdo chodí pozdě. Jsem heterosexuál. Nebo jsem si to alespoň myslel.
Vstoupil jsem do předsíně šéfovy kanceláře. Pozdravil jsem Steph, šéfovu sekretářku, a ta mě jako obvykle propichuje vraždícím pohledem. Připadá mi, že zkouší vraždící pohled a lá Sheldon Cooper v Teorii velkého třesku. Celkem se mu i podobá, uchechtl jsem se. Tím jsem si od ní vysloužil další Sheldonův pohled. Došel jsem k šéfovým dveřím a zaklepal. Počkal jsem, až se ozve jeho chladné "Dále."
Otevřel jsem dveře a začal čelit tomu aroganci. Seděl jako obvykle ve svém velkém koženém křesle za svým velkým mahagonovým stolem. Měl na sobě oblek - zase. Dneska ale byl šedý s černou košilí a šedou kravatou. Jen co jsem vešel, nechal všechnu práci a potom zvedl hlavu. Jeho hnědé kaštanové vlasy mu při tom spadly do obličeje. Rukou si je bokem odhrnul, takže jsem mu viděl do jeho zeleno-hnědých očí. Co mě na něm tak přitahuje? Je to arogantní bastard, který je pořád chladný.
Jinak. Šéf je jmenuje Mattew Dannes. Celá tahle firma patří jemu. Je mu kolem třicítky. Většinou chodí oblečený hodně formálně, což znamená oblek, košile a kravata. Ale myslím, že jsem ho několikrát zahlídl i bez ní.
Přestal psát do počítača a pomalu se zvedl ze židle. Obešel stůl a opřel se o něho. Ani jsem nezavřel za sebou dveře a už začal proslov. "Tohle je už po páté, co jste přišel pozdě, Danieli," začal chladným hlasem.
"To mě snad sledujete?" přerušil jsem ho zvýšeným hlasem. Zavřel nebo spíš zabouchl jsem za sebou dveře. Už jsem říkal, že mě tenhle chlap nehorázně štve?
"Nepřerušuj mě, Dany," zavelel Dannes. "Jestli ti to nedošlo, tak já si nechávám vyjet pozdní příchody každé ráno. Tohle je už po páté tenhle měsíc, co si přišel pozdě. Máš k tomu něco říct?"
"Jen to, že si kus … vola," zašeptal jsem, ale nahlas jsem vyslovil jinou odpověď. "Byla zácpa. To mám jako vstávat o hodinu dřív, abych byl v práci dříve?" založil jsem si ruce na hrudi. Už takhle vstávám v šest, abych byl v práci včas, protože nemám svoje auto. A kvůli němu rozhodně nebudu vstávat v pět.
"Je mi jedno, jak to uděláte, ale ať už se to neopakuje. Mám rád dochvilnost a tak to i zůstane." Teď si založil paže zase on.
"Já nejsem jediný, kdo chodí pozdě," zvýšil jsem hlas. Ten mě fakt štve. Vypadá to, že nechává sledovat jenom mě.
"Neboj se. Na ostatní taky dojde. Ale smůla pro tebe, že si byl první v pořadí. Teď se můžeš jít vrátit do práce," řekl a znovu se posadil za svůj stůl. Musí být sakra tak pohledný? Vysoká postava, svalnatá ramena a na nich ještě padnoucí oblek. To mi dělá naschvál?
Na jeho rozkaz jsem se otočil a otevřel dveře. Už jsem jimi chtěl projít, když se ozval jeho hlas. "A Dany, přines mi sem trochu černé kávy," řekl mile. To u něho neslýchám často.
Podíval jsem se na něho a pozvedl jedno obočí s otázkou.
Matt si povzdechl. "Prosím."
Na rtech se mi objevil úsměv. "Řekni si Steph. Ta tě jistě ráda obslouží," odpověděl jsem a mrkl na něho. Prošel jsem dveřmi a zavřel za sebou. Když byl šéf mimo můj dosah, rozesmál jsem se na celé kolo. Někdy je z něj těžké dostat slovo prosím, ale mě už se to povedlo pětkrát. A vždy, když si mě zavolal kvůli zpoždění. Asi bych měl do práce chodit pozdě častěji.
Prošel jsem kolem Steph a než jsem nastoupil do výtahu do mého oddělení, ještě jsem se na ni usmál. "Jo a Steph. Matt chce černou kávu, tak mu ji prosím tě dones," řekl jsem sladkým hlasem a ještě chvíli si vychutnával její šokovaný výraz, než pro mě přijel výtah.

MATTEW
Tak on si chce hrát? No problema, usmál jsem se. Tenhle muž se mi líbí. Chvíli nadává a je rozčílený a za chvíli hned mě provokuje. Jako třeba teď s tou kávou. Dostal ze mě slovo prosím a pak mi řekl, ať si řeknu Steph. A to slovo ze mě dostane pokaždé, když si ho zavolám kvůli zpoždění. A když se rozčiluje, je tak roztomilý. Ale v jednom má pravdu. Jeho sleduji více než ostatní.
Vzpomínám si, když přišel poprvé do práce. Musel se mi přijít přestavit jako každý jiný zaměstnanec. Zrovna jsem doplňoval tabulku zámků, které ještě musíme opravit, když zaklepal. Otevřel dveře a já zvedl hlavu. Uviděl jsem muže, který měl trochu delší havraně černé vlasy. V jeho černé kostkované košili a černých skládaných kalhotách vynikali jeho modré oči. Opřel jsem se do židle a sledoval mého nového zaměstnance, jak zavírá za sebou dveře. Už jsem se zmínil, že má v těch kalhotách úžasný zadek?
Posadil se do křesla před můj pracovní stůl. Výškou byl, podle toho co jsem vypozoroval, menší než já. Měl hubenou, ale přitom svalnatou postavu. Samozřejmě ne takovou jako já. Opřel jsem se lokty o stůl a dlaně jsem si dal pod bradu.
"Takže, vy jste Daniel Milaris," začal jsem a přitom jsem se samolibě usmíval. Daniel. Dany. To jméno se mi tak hezky vyslovuje.
"Ano, pane Dantesi. Jsem tu první den. Dozvěděl jsem se, že musíte vidět každého nového zaměstnance," řekl a poposedl si v křesle. "Tak jsem tady," dokončil.
Ano, to tedy si. Celou dobu jsem se mu díval na ústa, tak doufám, že si toho nevšiml. Oh, jak rád bych ty ústa políbil. Narovnal jsem se na židli a trochu si povolil kravatu. Odkdy je tu takové horko? Vždyť máme klimatizaci. Že by byla rozbitá?
"Ano, takže. Proč jste přijal naší nabídku?" zeptal jsem se a tentokrát už jsem si sundal celou kravatu. Ah, to je úleva. Opřel jsem se a na stole si pohrával s perem. Kravatu jsem položil do šuplíku ve stole. Sledoval jsem ho.
"No dáváte velkou výplatu a navíc máte obor, který mě baví a umím ho. A když si tady trochu přivydělám, můžu si splnit svůj sen," řekl a taky se opřel v židli.
"A jaký je váš sen?" optal jsem se. Teď už jsem se zase usmíval.
"Odcestovat do Francie," řekl samolibě a vypadal jako by se zasnil. Tak Francie, jo? No to máš štěstí. Když budeš dělat svou práci dobře, možná tě tam pošlu jako bonus.
"Francie. Tu znám dobře," začal jsem. Pomalu jsem se zvedl a upravil si sako. "Tak myslím, že jsme skončili. Doufám, že se vám bude dařit," dopověděl jsem a přitom natáhl ruku. Daniel pochopil, že rozhovor je u konce. Vyskočil z křesla a uchopil nabízenou ruku. Potřásl jí a otáčel se k odchodu. Znovu jsem se posadil, ale ještě než Daniel odešel, zavolal jsem na něho. "Ještě než odejdeš, Dany. Jak dlouho toužíš jet do Francie?"
Otočil se na mě s otázkou v očích a s jedním zvednutým obočím. Proč mě tohle gesto přiměje se mu omluvit nebo o něco poprosit?
"Už osm let," řekl a znovu se otočil ke dveřím. Ale než odešel, ohlédl se na mě přes rameno. "A neříkej mi Dany," dopověděl trošku naštvaně a mrkl na mě. Potom prošel dveřmi a zavřel za sebou. On je tak roztomile naštvaný, pousmál jsem se.
Zvuk dveří mě vytrhl ze vzpomínek a vtáhl zase do reality. "Dále," zavolal jsem zase svým autoritativním hlasem. Ze dveří vykoukla blonďatá hlava Steph. Co panebože chce?
"Co chceš?" zeptal jsem se ledovým hlasem. Ví, že mě nemá rušit, když jí to neřeknu. Otevřela dveře dokořán a nesla hrnek kafe, který mi položila na stůl. "Co to je? Já o kávu nežádal," vyčetl jsem ji. Nervózně se ošila.
"Omlouvám se. Ale pan Milaris říkal, že chcete černou kávu, tak jsem vám ji přinesla. Mám ji zase odnést?"
"Nech ji tu. A Daniel má pravdu. Skutečně jsem chtěl požádat o kafe," řekl jsem a pokračoval v práci. Ale neušlo mi, že jak jsem se zmínil o Danym, tak se zamračila. Žárlí? Když jsem po chvilce zvedl hlavu, pořád tu stála. "Ještě něco?"
Další její nervózní ošití. "Eh, chtěla jsem se zeptat, co mám připravit na vaši oslavu narozenin. Přece jenom je za dva dny. Sál už je zamluvený, tak jenom chci vědět,co zařídit."
Sakra. Ta oslava. "Pošlu vám to mailem. A teď jděte," mávl jsem rukou a propustil ji ke svojí práci. Pomalu jsem upíjel svoji kávu. Dany ji stejnak přinesl. Sice si o ni řekl Steph, ale přinesl.

Vypadá to, že mě začíná poslouchat, usmál jsem se. Ale stejnak mi to dá ještě práci si ho vychovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tayusha / Tayo Hatake Tayusha / Tayo Hatake | 13. července 2014 v 17:12 | Reagovat

Úžasné. :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama