Všechny knížky (série,vícedílovky) pozastaveny!

Kapitola 16

3. června 2014 v 17:07 | BajaShare |  Pomstychtívá
Olé, ole ole olé :) Tak a je tu další kapitola, vážení. Tak se pusťte do toho :)


KAPITOLA 16
ALEX
Dívala jsem se dopředu se strachem v očích. Dívala jsem se na bývalého šéfa. Christophera Lorense. Když jsem vykřikla, Michael se ke mně přiřítil. Popadl mě za ruku a táhl mě dozadu. Měla jsem slzy v očích. Člověk, kterého jsem nechtěla vidět, se tu najednou zjeví. Má noční můra se vyplnila.
"Co se děje, Alex?" zeptal se starostlivě. Koukne se okolo, jestli se nikdo nedívá.
Rychle jsem zamrkala, abych zahnala slzy. "Je tu," řekla jsem. "Je tu Christopher." Pevně jsem se objala, abych zahnala třes.
"Cože?" řekl nahlas. Podíval se kolem a hledá ho. Zamračeně vyhlíží, ale asi ho nikde nevidí. "Jsi si jistá?" zeptal se.
Když jsem přikývla, povzdechl si. "Tak fajn. Poslouchej. Celý večer se mu budeš vyhýbat. Jo? Pojď, půjdeme se napít. Já to potřebuji a ty rozhodně taky." Objal mě kolem ramen. Šli jsme k ostatním. Já došla k Nigelovi a z ruky mu vytrhla sklenici s whisky nebo s čím.
Nalila jsem to do sebe a zase mu ji podala. "Ještě jednu, prosím," řekla jsem a trošku se pousmála. Se zamračením se otočil. Ještě než odešel, jsem od něho něco zaslechla. "Další, kdo mi vytrhl sklenici z ruky," zamumlal.
Pousmála jsem se. Teď nebude alkohol potřebovat jenom on.

O tak tři hodiny později jsem se shodli, že už asi půjdeme. Někteří z nás toho trochu moc vypili. Dívala jsem se zrovna na Nigela a Michaela. Byli skoro namol.
"Tak fajn. Půjdeme," řekla jsem a ještě do sebe nalila zbytek šampaňského. Položila jsem skleničku na stůl a hned ji sebral nějaký číšník.
Podívala jsem se na Reb. Rty jsem jí naznačila, aby vzala Nigela, který sotva stá. Přikývla. Potom jsem koukla po Willovi. Už přidržoval Michaela, který na tom byl stejně jako Nigel.
Reb s Nigelem šli napřed a hned za nimi Will s Michaelem. Já jsem šla o krok pozadu. Držela jsem svoji a Rebečinu kabelku.
Byla jsem skoro u východu ze sálu, když mě někdo chytil za rameno a otočil. Dívala jsem se do tváře Christophera. Cítila jsem, jak se mi odkrvuje obličej. Měl pořád stejně nakrátko, skoro na ježka, ostříhané černé vlasy a slizký úsměv na rtech.
Pokoušela jsem se vykroutit, ale způsobilo to, že mě za rameno stiskl ještě pevněji. Nadechla jsem se strachem a jeho slizké rty se rozšířili do ještě víc slizkého úsměvu.
"Alexandro! Překvapuje mě, že tě tu vidím. Na takovéhle akce jsem tě nikdy nedotáhl," řekl a trochu uvolnil svoji ruku. Vytrhla jsem se mu a udělala krok zpět.
"Co chceš?" zeptala jsem se se strachem v hlase.
"Ale, skoro nic. Jenom jsem tě tu zahlédl a chtěl jsem tě pozdravit," odpověděl a udělal krok ke mně. Zase jsem ustoupila.
"Ty nikdy nechceš jenom pozdravit. Co chceš doopravdy?"
"Zase si mě prokoukla," usmál se. "Chci tebe. Zase zpátky. Chci aby to bylo jako dřív."
"Oh, vážně?" zeptala jsem se sladkým hlasem. "Ale k tobě už se v životě nevrátím. Nedonutíš mě," pokračovala jsem, ale ze sladkého hlasu jsem přešla na vražedný. Na patě jsem se otočila a rychle odcházela ze sálu.
Uprostřed cesty k autu jsem potkala Nigela, jak si to míří ke mně. Trošku se kymácel. "Kde si byla?" oboří se na mě. Zarazila jsem se. Od kdy si tykáme? Ještě před chvílí jsme si vykali. Zamračeně se na mě díval.
"Jenom jsem se trošku zdržela v sále," řekla jsem a trošku se otřepala. Pořád cítím jeho ruku na svém rameni. Fuj.
"Tak pojď," řekl Nigel a vzal mě za ruku. Tohle nikdy neudělal. Bylo to … milé a příjemné. Táhl mě směrem k východu, když nám někdo zastoupil cestu. Měla jsem pořád oči na spojení mé a Nigelovi ruky. Podívala jsem se, kdo nás zdržel. Christopher. Kde se tu vzal? Nechala jsem ho přece za sebou.
Zamračeně jsem se na něho podívala a on se usmál. "Alexandro, ty už jdeš? Já myslel, že se tu ještě zdržíš," řekl a za mou volnou ruku si mě přitáhl k sobě. Ne, fuj. Tu už nechci být. Chci pryč.
Podívala jsem se na Nigela. Stál tam a vražedným pohledem propichoval Christophera. Rty jsem mu naznačila slovo ,Pomoc'. To mu stačilo, aby mě vytrhl z té hnusné náruče Christophera.
"Buď tak laskavý a nesahej na ni," řekl Nigel vražedným hlasem a přitiskl si mě k sobě.
"A kdo mi v tom zabrání?" zeptal se posměšně Christopher.
Nigel si mě dal za sebe, jako by mě chtěl chránit vlastním tělem. "Já!" řekl rozhodně. Měla jsem pocit, že jsem viděla mezi nimi lítat blesky.
"Ty? Je to děvka. A děvka je pro každého. Ale teď patří mě. Patřila mi, když u mě pracovala a já se jí jen tak nevzdám. Leda bys dal někoho, kdo ji zastoupí. Třeba ta rudovláska v těch bílých šatech, kterou jsem dneska s Alexandrou viděl. Ta by ji mohla zaskočit. Sice určitě nebude tak dobrá jako tahle děvka, ale já si ji vychovám. Co ty na to? Rudovlásku za tuhle couru." Tvářil se tak sebejistě.
Rudovláska v bílém. Rebecca? Tak to ani náhodou. Reb nedostane. Mě taky ne. Podívala jsem se na Nigela. Tvářil se nejistě. On to vážně zvažuje? To chce svojí vlastní sestru vyměnit za takovou nicku, jako jsem já?
"Nigele, nedělej to," řekla jsem a položila mu ruku na rameno. Podíval se na mě. V očích jsem viděla, že má rozhodnuto. Otočil se zpět.
"Nedám ti tu rudovlásku," odpověděl Nigel. Christopher se vítězně usmál. Nigele. Ale když to zachrání Reb, tak budiž. Už jsem měla v plánu ho obejít a jít ke Christopherovi, když Nigelovi vystřelila pěst a ta zasáhla ten slizký obličej Christophera. Ten se zakymácel a udiveně hleděl na Nigela.
"Ale nedám ti ani Alex," pokračoval Nigel. "Alex je teď se mnou a tak to i zůstane," řekl rozhodně. Vzal mě za ruku a táhl mě k východu. Z jeho výrazu jsem poznala, že už nenechá nikoho, aby nám zastoupil cestu.
Pořád jsem byla v šoku. Věděla jsem, že nenechá Reb s ním jít, ale proč nechce, abych šla já? Jo, nechci se tam vrátit, ale jestli by to zachránilo Rebecca, byla jsem ochotná to risknout.
Řekl, že jsem s ním a tak to i zůstane. Co tím myslel? Co pro něho znamenám?


Z POHLEDU WILLIAMA
"Kde sakra jsou? Nigel se od tebe odpojil už před deseti minutami," řekl jsem. Postával jsem u svého auta. Michael už seděl vevnitř. Byl celkem na mol. Jenom doufám, že mi nepozvrací sedadlo. Povzdechl jsem si. Reb stála vedle mě a čekala. Nigel se od ní odpojil a šel hledat Alex. Ten je do ní zblázněný a vůbec to nevidí.
"Já nevím. Nemám ho jít hledat?" zeptala se Reb s obavami v hlase.
Otočil jsem se na ni. "Jenom tu na ně počkej, za chvíli se objeví. Řekni Alex, že jsem odvezl Michaela domů." Přešel jsem ke dveřím řidiče a otevřel. Pokývl jsem hlavou a nasedl za volant.
Michael seděl na sedadle spolujezdce. Nebo spíš už spal. Slyšel jsem od něho akorát chrápání. Ale slabé, díky bohu. Zavřel jsem dveře a zapnul si bezpečnostní pás. Michaela jsem zapnul, když jsem mu pomáhal do vozu.
Zapnul jsem motor a vyjel z parkoviště před tím barákem, kde jsme byly.
U jeho bytu jsme byli za dvacet minut. Vypnul jsem motor a vystoupil. Obešel jsem auto a pomohl Michaelovi z něj. Podržel jsem ho kolem pasu a dal si jeho ruku kolem ramen.
"Eh, kde to jsme?" zeptal se zmateně Michael. Sotva stál. Chudák.
"Ale, Šípková Růženka se probudila. Už si skoro doma," řekl jsem. Donutil jsem ho chodit. Ale normální cesta, která by trvala k jeho bytu minutu, u nás trvala asi pět minut.
Když jsme došli ke dveřím bytu, opřel jsem ho o zeď a začal mu prohledávat kapsy. "Ale, ale. Co to děláš? Snažíš se svést opilého muže?" Michael se začal smát. Pane bože. Zakroutil jsem očima a dál hledal klíče. Když jsem je konečně našel, Michael už skoro spal.
Rychle jsem odemknul dveře a vtáhl Michaela dovnitř. Opřel jsem ho o zeď, aby nespadl a zavřel za námi dveře. Michaelovi se už podlamovali kolena, naštěstí jsem ho stihl zachytit.
"No, tak. Michaeli, neusínej. Až v posteli," řekl jsem a snažil se ho ještě vzbudit.
Otevřel ty své opilecké a podíval se na mě. "A ty půjdeš se mnou?" zeptal se a usmál se na mě širokým úsměvem.
"Co-" začal jsem. Ale než jsem stihl dokončit otázku, ucítil jsem jeho rty na svých. Vykulil jsem oči a díval se v šoku na něho. On mě vážně políbil? Chytil mě za sako a přitáhl si mě k sobě.
"Chutnáš dobře," řekl a znovu mě políbil. Po chvilce se ode mě odtrhl. "Velice dobře," usmál se. Natáhl se ke mně, ale místo aby mě zase políbil se odklonil stranou a zvracel. No, fuj. Odvrátil jsem obličej se znechuceným výrazem.
Když na chvíli přestal, znovu se na mě podíval. Pusu měl od zvratků. To je nechutný pohled. Vzal jsem ho pod pasem a kolem ramen a šel s ním do jeho pokoje. "Tak, jdeme spát.
"Jdeme spinkat, spinkat. My jdeme spát," zpíval si. "Půjdeš se mnou?" nabídl mi. Já se jenom zasmál. Moc rád, ale ne takhle. Takhle by to nebylo ono. Já si počkám. Jednou se přece dočkám. Doufám.
Došli jsme do jeho pokoje. Tam jsem mu sundal sako a posadil ho na postel. Okamžitě sebou žuchnul do polštářů. Z noh jsem mu ještě sundal boty. Pak jsem nohy dal na postel. Ze židle vedle postele jsem sebral deku a přikryl ho jí.
Vypadal dobře až na tu skvrnu od zvratků. Na stole mě kapesníky. Jeden jsem vytáhl a otřel jím jeho ústa. "To byla naše první pusa," zašeptal jsem a usmál se. A nebude to jenom první. O to se postarám.
Došel jsem do kuchyně. Ze zpod dřezu jsem vytáhl kýbl. Pro jistotu. Kdyby chtěl ještě zvracet. Kýbl jsem dal na pult a ze skříňky jsem vytáhl sklenici. Tu jsem naplnil obyčejnou vodou. Sklenici a kýbl jsem odnesl do Michaelova pokoje. Vodu jsem dal na jeho noční stolek a kýbl dal na zem k posteli.
Prášky jsem viděl v kuchyni. Vrátil jsem se tam a z vedlejší skříňky jsem vytáhl dvě tablety Advilu. Nesl jsem je v dlani. Položil jsem je na jeho noční stolek vedle sklenice s vodou.
Díval jsem se na něho. Zavrtaný v dece a polštářích vypadal roztomile. Ještě plyšák by se hodil, usmál jsem se. No, asi bych měl jít.
Otočil jsem se a odešel z jeho pokoje. Za sebou jsem zavřel dveře. Vařit bych mu vážně neměl. Protože by to nedopadlo moc dobře. Ale on si určitě poradí. Stanul jsem u dveří bytu a přemýšlel, jestli bych měl vážně jít. Jo, měl. Jestli si vzpomene na dnešek a na tu pusu, tak bude potřebovat čas.
Zavřel jsem za sebou dveře bytu a vydal se ke svému autu. Alex, doufám, že u tebe se to vyvíjí lépe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama