Všechny knížky (série,vícedílovky) pozastaveny!

Kapitola 3 BC

8. dubna 2014 v 17:51 | BajaShare |  Boss Coffee
Gomene za zpoždění :) o víkendu jsem nebyla doma a musela jsem dopsat ještě jednu kapitolu Pomstychtivé :) Tak BC sem dávám až teď :) doufám, že se na mě nezlobíte :) a budu ráda, když zanecháte nějaký komentář :) :)


KAPITOLA 3
SAM
Právě jsem obsluhovala jednoho staršího pána, když do kavárny vstoupil. Otočila jsem se, abych přivítala zákazníka, když jsem zůstala stát. Můj zákazník byl ten muž ze včerejška. A měl sebou malého kluka. Mohlo mu být tak osm nebo devět.
"Dobrý den. Vy jste ta ze včerejška, že?" zeptal se a usmál se.
Jenom jsem přikývla. Malý chlapec se ohlížel po kavárně. Viděla jsem, jak trochu začuchal. Musela jsem se usmát. Tuhle vůni zřejmě ještě nezná.
"Je tu Nicholas?" zeptal se a trošičku zatáhl za ruku chlapce, protože se chtěl od něho odtáhnout.
"Šéf? Ano, je tu. Mám ho zavolat?" zeptala jsem se a sebrala z vedlejšího stolu prázdné hrnky.
"Kdybyste byla tak hodná," řekl a usmál se. Co po něm chce? A kdo to vůbec je?
Otočila jsem se na patě a došla k pultu. Tam jsem položila prázdné hrnky. Trošku vzadu za pultem byly dveře do jeho kanceláře. Přešla jsem tam a zaklepala. Počkala jsem, až se ozve jeho "Dále."
Otevřela jsem dveře a koukla dovnitř. Seděl u počítače a něco na něm psal. Když jsem za sebou zavírala dveře, podíval se na mě překvapivým výrazem. Asi čekal někoho jiného.
"Eh, vedle je nějaký muž a chce s vámi mluvit. Má sebou malého chlapce," řekla jsem. Nejistě jsem přešlapovala. Odložil všechnu svojí práci a konečně mi věnoval pozornost.
"Se mnou? A malého chlapce?" zeptal se zvědavě.
Přikývla jsem. "Asi vás zná, protože mě požádal, jestli bych nemohla zavolat Nicholase."
Jako by se mu rozsvítilo, vyskočil z křesla a rychlým krokem šel ke mně. Stanul přede mnou a já úlekem couvla až jsem zakopla. Včas mě chytil a přidržel si mě kousek od sebe. Cítila jsem na sobě jeho dech. Dívala jsem se do jeho očí, stejně jako on do mých. Teprve teď jsem si všimla, jak nádherně hnědé oči má. Byly v tmavé barvě, skoro černé. Vypadal nádherně.
Sakra, Sam, na co to myslíš? Nikdy s ním nebudeš, tak si to přestaň myslet, sakra. Tady holky ho obskakují, takže proč by na tebe myslel? Na takovou šedou myš. Přestaň, beztak u něho nemáš šanci.
Zamrkal, jako by si uvědomil, že se na mě dívá moc dlouho. Rychle nás postavil a já od něj o krok couvla. Tentokrát jsem nezakopla. Přesunula jsem se stranou, aby mohl projít ke dveřím. Ještě chvíli počkal a díval se na mě.
Mám pocit, že se červenám. Sakra. Odvrátila jsem od něho hlavu. To mu asi stačilo, aby se pohnul a prošel kolem mě. Otevřel si dveře a něž prošel, tak se po mě ještě koukl. Pořád jsem byla odvrácená, ale cítila jsem na době jeho pohled.
Slyšela jsem, jak prošel dveřmi, ale neslyšela je zavřít. Podívala jsem se tam a zjistila, že je nechal otevřené. Asi abych šla pryč. Prošla jsem jimi a zavřela je za sebou. Došla jsem k pokladně, abych zapisovala objednávky.
Slyšela jsem jenom útržky jejich rozhovoru. Co po něm chce?
"Co? Jak to, že máma nemůže? A kdo ho má hlídat?" slyšela jsem Nicholase.
"Máma …" slyšela jsem. Potom jsem nic nezaslechla, až za chvíli. "Musíš Matta pohlídat. Táta je v práci a já tam musím taky. Před chvílí mě povolali," dopověděl ten druhý. Takže ten malý se jmenuje Matt. To je hezké jméno. Povolali ho. Kdo to je?
"Olivere," začal šéf. Tak takhle se jmenuje. "A kde ho mám dát? V kuchyni být nemůže a tady asi taky. A jak ho mám zabavit?"
Poslouchala jsem, sice jsem se za to styděla, ale byla jsem zvědavá. Matta nemá kdo hlídat? Tak proč si ho šéf nedá do kanceláře a nedá mu něco na kreslení? To ho zabaví. Asi to neumí s dětmi.
"Tak třeba někoho dej, ať se o něho postará," začal Oliver. Něco mu píplo u opasku kalhot. "Už musím," řekl a vytratil se z obchodu. Ten je rychlý. Co asi dělá za práci?
"Sakra, Olivere," slyšela jsem šéfa klít. Klekl si před Mattem a chytil ho za ruce. "Tak, co bys chtěl dělat?" zeptal se milým hlasem. Takhle jsem ho mluvit ještě neslyšela .Bylo to milý, rodičovský. Je to snad jeho syn? To mi mohlo být jasné, že je zadaný, ale proč by se zajímal o holky v kavárně?
Zavrtěla jsem hlavou. Nechápu to. "Sam," zavolal na mě a tím mě vytrhl z myšlenek.
"Ano?" zeptala jsem se. Stála jsem za pokladnou a třídila kávu. Otočila jsem se po zvuku jeho hlasu. Už stál na nohou a držel ručičku Matta.
"Mohla byste být tak hodná a postarala se o něho? Mám ještě práci, kterou dneska musím dokončit," řekl a trošičku, ale fakt jenom trošičku se usmál. Sklonil se k Mattovi a něco mu pošeptal do ucha. Matt se na mě podíval a pak zase na Nicholase.
"Ale já mám obsluhovat. Asi na něho nebudu mít čas," řekla jsem výmluvně, protože Matt nevypadal, že by chtěl jít.
"Tak bude obsluhovat někdo jiný. Třeba Gabriela. Prosím, Sam, teď není nikdo kromě vás volný," přemlouval mě. A zdá se, že se mu to podařilo, protože jsem přikývla.
Ten se usmál. Opravdový úsměv. Páni, byla jsem v šoku. Zase se sklonil k Mattovi a něco mu pošeptal. Matt se na mě podíval a přikývl. Nicholas ho vzal za ruku a spolu došli ke mně.
Matt se mě asi trochu bojí, protože se schovával za Nicholase. Ani se mu nedivím. Sama sebe bych se taky lekla. Dřepla jsem si a natáhla k Mattovi jednu ruku. "Půjdeš se mnou? Můžeš si třeba kreslit, co ty na to?" zeptala jsem se a usmála se.
Matt se udiveně na mě podíval. Co je? Mám něco na tváři? Zmateně jsem se koukla na něho. Najednou se rozzářil a usmál se. "Kreslit? Můžu si kreslit, Nicky?" zeptal se a podíval se na šéfa. Nicky? Tak to asi nebude jeho syn. Kdo to teda je? Synovec? Syn od toho Oliver?
"Jasně, že můžeš," odpověděl Nicholas. "Dám ti papíry a tužku, počkej tu se Sam, jo?" řekl, otočil se a odešel do své pracovny. Podívala jsem se na Matta. Ten mě sledoval zvláštním pohledem. Studuje mě, snad?
"Eh, co se děje? Mám něco na tváři?" zeptala jsem se a rukou si přejela po obličeji. Matt se rozesmál a já se na něho udiveně podívala.
"Ne," odpověděl. "Jenom, že si hezká, když se usměješ. Teda si hezká i tak, ale když se směješ, si hezčí." V šoku jsem se na něho dívala. Já a hezká? Nemá nějaké problémy s očima? To by to vysvětlovalo. Zrovna jsem vstávala na nohy, když se Nicholas vrátil z pracovny s několika papíry a dvěmi tužkami.
Matt se k němu rozeběhl a chytil ho za rukáv. "Nicky, že je Sam hezká?" zeptal se a ukázal prstem na mě. Udiveně jsem pohledem přeskakovala z něho na šéfa. Tak schválně, co odpoví.
"Eh, na to nemám odpověď," odpověděl šéf. Co jiného jsem taky čekala, povzdechla jsem si. Ale tvářil se nějak nejistě. Jako by zvažoval, co odpovědět. To je mi záhada. Ale to nic. Sklonila jsem se k Mattovi a zakryla mu ukazováček, kterým mířil na mě. "Prstem se neukazuje," řekla jsem a usmála se. Má rád můj úsměv. Stejně jako máma a Andraw.
Schoval prst do pěstičky a podíval se na mě tázavě. "Chceš si kreslit?" zeptala jsem se a zasmála se.
Když přikývl, narovnala jsem se a natáhla ruku k Nicholasovi. "Nicky bude jistě rád, když mu něco nakreslíš," řekla jsem škádlivě. Kde se to ve mně vzalo? Takhle odvážná jsem nikdy nebyla. Spíš tichá myška. Není to tím Mattem?
Nicholas mi podal papíry a tužky a udiveně se na mě díval. Asi taky přemýšlí, kde se to ve mně vzalo.
Nabídla jsem Mattovi ruku a ten ji s radostí přijal. Dovedla jsem ho do šatny a posadila ho za malý stolek, který jsme tam měli. "Tady si budeš kreslit, jo? Když něco budeš potřebovat, budu vedle, tak klidně přijď," řekla jsem a nechala jsem ho, ať si kreslí. Snad ho to zabaví.

Asi tak o hodinu později se rozrazili dveře šatny a vyletěl z nich Matt. Spěchal ke mně s papírem v ruce. Zrovna jsem byla vzadu v kavárně a obsluhovala, když se ke mně přiřítil Matt. Chytil mě za zástěru a táhl mě směrem k pokladně. Rychle jsem se omluvila a šla za Mattem.
Zůstal stát u dveří šatny a čekal na mě. Když jsem k němu došla, podal mi namalovaný obrázek. Byli na něm dvě postavy. Jedna holka ve svatebních šatech, nebo to tak aspoň vypadalo, a jeden kluk taky se svatebním. Ta holka měla dlouhé černé vlasy. Koukla jsem se pod ty postavy a tam bylo napsáno něco, z čeho jsem vyjukla šokem. Sam + Nicky = manželé.
Šokem jsem se podívala na Matta. A ten malý mizera se usmíval. Vrtěla jsem hlavou, když se otevřeli dveře jeho pracovny. Tohle nesmí vidět. Rychle jsem se dívala, kam to schovat, když už byl u nás. Do … sakra.
"Tak, co? Nakreslil sis něco?" zeptal se Nicholas a pohladil ho po hlavě. Matt mi ten papír vytrhl z ruky a s úsměvem mu ho podal. Sakra. To snad ne. Nicholas si ho od něj vzal. Z počátku se usmál, ale pak šokem vykulil oči. Asi to už taky našel, povzdechla jsem si.
Podíval se na mě a potom na Matta. Ten se pořád usmíval. Vrtěla jsem hlavou. Jak ho to mohlo napadnout? Uslyšela jsem otvírání dveří kavárny, ale nevšímala jsem si toho. Až když někdo zavolal mé jméno.
"Sam," zavolal. Otočila jsem se za tím hlasem a zarazila se. Andraw. Co tu dělá? To je jedno. Ten mi tu ještě chyběl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 terushka101 terushka101 | E-mail | 8. dubna 2014 v 21:11 | Reagovat

Zatím nejlepší kapitola z BC :)Nejvíce se mi líbila ta myšlenka s obrázkem. Nadále pokračuj dál ve psaní a uvidíš že to časem chytne mnohem více lidí. Držím ti palce ;)

2 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 14. dubna 2014 v 20:27 | Reagovat

Super díl, možná jen trošku přehnaná reakce Nikolase, ale jinak to bylo moc dobré. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama