Všechny knížky (série,vícedílovky) pozastaveny!

Kapitola 13

4. dubna 2014 v 15:29 | BajaShare |  Pomstychtívá
13. kapitola :D


KAPITOLA 13
ALEX
Stála jsem vedle Nigela v těch svých tyrkysových šatech. On měl na sobě na míru šitý oblek a kravatu ve skoro tyrkysové barvě. Seklo mu to, a jak. Byli jsme na tom večírku, kam nás pozvala Rebecca.
Vzal mě za loket a naklonil se k mému uchu. "Co kdybychom šli někam, kde najdeme soukromí?" zašeptal. Přikývla jsem se zarudlými tvářemi a podala mu ruku.
Táhl mě do nějaké místnosti vzadu sálu. Vypadalo to jako malé skladiště. Vtáhl mě dovnitř a jakmile se za námi zavřeli dveře, vrhnul se mi na ústa.
Dala jsem mu ruce kolem krku a hladově si ho k sobě přitáhla. Prsty mi vjeli do jeho vlasů a mírně zatáhly za ty jemné kadeře. Zasténal a naléhavě se ke mně natlačil. Ruce mi dal na boky a mírně je zmáčkl.
Po chvilce jsme se od sebe zadýchaně odtrhly. Podívali jsem se na sebe. V jeho očích jsem viděla jenom žár a touhu. Usmála jsem se. Znovu jsem si k sobě přitáhla jeho hlavu a políbila ho ještě hladověji. Teď byl čas, aby se zapojil i můj jazyk. Znovu zasténal a s bojovným jazykem couval se mnou směrem ke zdi.
Když za sebou ucítil zeď, obrátil se se mnou, takže jsem na stěně byla přilepená já. Tlačil se na mě a dal mi koleno mezi stehna. Vtlačil ho tam, takže cítil na svém stehně, velice mužném a svalnatém, mimochodem, jak mi tam dole pulzuje.
Najednou se vedle nás otevřeli dveře. Oba jsme ztuhli a naráz se podívali na dveře. Zalapala jsem po dechu. Co tu dělá? Stál tam totiž člověk, kterého už jsem v životě nechtěla vidět. Můj bývalý šéf Christopher Lorens.
Trhnutím jsem se probudila a ztěžka dýchala. Co to bylo? Nejprve se to blížilo k mému E-snu, ale potom se to změnilo v čirou noční můru. Co to sakra znamená? Podívala jsem se na noční stolek a hodiny ukazovali pět hodin ráno. Teď už neusnu.
Odkryla jsem peřinu a na holé nohy mi naskočila husí kůže. Měla jsem na sobě volné modré triko a oranžové kraťásky. Můj typický noční úbor. Vstala jsem z postele a šla do kuchyně. Došla jsem pomalu k ledničce a otevřela ji. Oči se mi na chvíli oslepili světlem.
Michael beztak ještě spí, povzdechla jsem si. Natáhla jsem se pro zmrzlinu, kterou měl včera. Vzala jsem si ze šuplíku lžičku a se zmrzlinou se vydala do obýváku. Sedla jsem si na gauč do tureckého sedu a ovladačem zapnula televizi.
Projížděla jsem kanály a přitom pojídala zmrzlinu. Nakonec jsem se zastavila na kanálu, na kterém dávali MASH. Je to dobrý seriál a mě baví. Klinger je nejlepší. Odložila jsem ovladač na stolek a konečně jenom pojídala zmrzlinu.
Ke konci dílu už mi hlava klesala spánkem. Poslední kousky zmrzliny jsem si dala do pusy a prázdnou krabičku se lžičku jsem položila na stůl vedle ovladače. Potom jsem si na gauči upravila polštáře a natáhla se do spící polohy.
Usnula jsem během chvilky. To zrovna skončil díl. Naštěstí se mi už žádná noční můra nezdála. Díky bohu. To už bych si asi musela zalést k Michaelovi, jako když jsem byla malá.

Probudilo mě, když mi někdo zatřásl ramenem. Zamžourala jsem očima na toho člověka, ale pořád se mi nerozlepily oči. Rychle jsem si je protřela, abych lépe viděla. Zadívala jsem se na Michaela, jak klečí vedle gauče.
"Co se děje?" zeptala jsem se zmateně a zkoušela se posadit.
Chytil mě za ramena a pomohl mi. "Tys tu v noci spala?" zeptal se starostlivě. Byl tak roztomilý, když se o mě staral. Naklonila jsem hlavu na stranu a přitom mi ruplo v krku. Au. Protírala jsem krk a přitom jsem se na něj dívala. "Ne. Jenom jsem se brzo ráno probudila a nemohla usnout. Tak jsem šla sem a dívala se na televizi."
Povzdechl si a zavrtěl hlavou. "Dívala se na televizi a přitom jedla zmrzlinu," řekl a podíval se na krabičku zmrzliny. "Něco sladkého jíš jenom, když máš noční můru. Proč si nepřišla za mnou?"
Podívala jsem zmateně na něho. "Nejsem malé dítě, abych ještě s tebou spala," povzdechla jsem si. "A navíc mi ta zmrzka pomohla. Už se mi nic nezdálo. Kolik je vůbec hodin?" Dívala jsem se po pokoji.
Postavil se a z vrchu se na mě podíval. "Je deset. Zrovna jsem dodělal snídani. Budeš ji vůbec chtít, když si už něco jedla?" optal se a přitom ze stolku zvedl prázdnou krabičku.
"Jo, budu," odpověděla jsem a odkryla ze sebe deku. Kde se tu vzala? Vždyť jsem ji neměla, jak jsem tu seděla nebo jo? Zmateně jsem se podrbala na hlavě. Uslyšela jsem, jak Michael vyprsknul smíchy. Podívala jsem se na něho. "Co je?"
Zavrtěl hlavou a snažil se uklidnit. "To já jsem tě přikryl. Když jsem vstal, uviděl jsem, jak se na gauči choulíš a třeseš se zimou. Tak jsem ze svého pokoje donesl deku a přikryl tě." S posledním smíchem se otáčel a šel do kuchyně.
Pomalu jsem vstala. A jé. Rychle jsem se snažila najít rovnováhu. To mě ten sen až tolik vykolejil? Pochodem zombie jsem se dobelhala do kuchyně a usedla na barovou židličku. Na lince už byla nachytaná sklenice s džusem. Podívala jsem se na barvu. To není pomerančový. Zamračeně jsem se podívala na Michaela.
"Co? Pomerančový musím koupit. Poslední si dopila ty. Máš jahodový." Když uviděl můj trucovitý výraz, dal si ruce v bok a promluvil rodičovským tónem. "To přežiješ. Tady máš snídani," řekl. Vážně by z něho byl dobrý rodič. Je laskavý, ale i přísný. I na mě.
Koukla jsem se na talíř. Ta snídaně vypadala báječně. Míchaná vajíčka, propečená slanina a čerstvý opečený chleba. K tomuhle vypiju i ten jahodový džus. Poposedla jsem na židli k tomu blíž a vzala si vidličku. Dala jsem si do pusy první kousky vajíček. Rozplývají se na jazyku. Sakra, jak to dělá, že jsou vždycky tak dobrá?
"A o čem byla vůbec na noční můra?" zeptal se, když si sedal vedle mě. Chvíli jsem přemýšlela, jestli mu to mám říct. Vím, že se o mě bojí, ale takhle se bude bát ještě víc. Dívala jsem se na něho a nadechla se. Zrovna si vidličku se svými vejci směroval do pusy.
"Nejdřív to byl takový … hezký sen, ale potom se to změnilo v noční můru. Objevil se tam Christopher," řekla jsem a sledovala jeho reakci. Vidlička se zastavila kousek od jeho úst. Natočil hlavu ke mně a přimhouřil oči.
"Ten Christopher?" zeptal se zuřivě. Když jsem přikývla, praštil vidličkou o linku, kde jsme snídali. Vajíčka na vidličce se rozházeli do všech směrů. Já věděla, že to nemám říkat. "To ti sakra musí lést i do snů? To si od něho už neodpočineš? To tě bude pořád pronásledovat?" pokračoval ještě zuřivěji. Dokonce vstal a začal přecházet po kuchyni.
"A to není to nejlepší," začala jsem. Michael se okamžitě zastavil a vrhnul na mě pohled a zvedl jedno obočí v otázku. "Objevil se na tom dnešním večírku. Mám z toho divný pocit."
"Nejsi sama," povzdechl si. Vrátil se zpět ke své snídani. Jedli jsme ale v nepřirozeném tichu. Když jsem dojedla, sklízela jsem nádobí. Podívala jsem se na něho. Už měl všechno snězení, takže jsem to mohla umýt. Ruce měl pod bradou a obočí starostlivě stažené. Asi ho to hodně trápí. Mě taky, ale co s tím mám dělat? Minulost už nevrátím.
Zrovna jsem napouštěla do dřezu vodu, že umyji nádobí, když se ozval zvonek u dveří. Vypnula jsem vodu, že půjdu otevřít, ale Michael mě předběhl. Už vstával a rukou mi naznačil, ať pokračuju v umývání.
Dokončovala jsem mytí nádobí, když do kuchyně vtrhla Rebecca. Měla jsem v ruce talíř, který jsem upustila do vody, když mě objala. Voda na nás vyšplouchla a Reb se začala smát.
"C-co tu děláš? Já myslela, že se sejdeme až na to večírku," řekla jsem zmateně. Podívala jsem se na ni. Měla na sobě to co včera, s výjimkou pytle na šaty a cestovní tašky. "Co to máš?" zeptala jsem se zvědavě.
"Ah, tohle?" zeptala se a přitom je zvedla do výšky. Když jsem přikývla, pokračovala ve vysvětlování. "To jsou moje šaty. A tohle," zvedla ruku s taškou, "to jsou doplňky a malé pomůcky na svoji úpravu obličeje. A samo sebou mám i pro tebe," usmála se a už mířila do mého pokoje. Co?
Se zmateným výrazem jsem vyrazila za ní. Na chodbě jsem potkala Michaela. Byl stejně zmatený. Došla jsem do pokoje a uviděla Reb, jak si to tam prohlíží. "Počkat. To chceš říct, že se budeš chystat tady?" zeptala jsem se udiveně. Jenom přikývla. "Ale proč?" rozhodila jsem rukama.
"Protože matka mě furt prudí, co mám nosit a co ne na večírky, jako je tenhle. Tak jsem přišla k vám. Musel jsem si od ní dát pauzu. Alespoň na těch pár hodin. Tak co vrhnem se na to?" zeptala se s neskrývaným nadčením.
"Teď hned?" málem jsem vypískla. Obrátila jsem se na Michaela, který stál za mnou. Jenom pokrčil rameny. Samozřejmě, že mu je to jedno, když ho nebude upravovat tenhle šílený maniak přede mnou.
"Neboj, Michaeli. Tebe zkrášlím taky," řekla ještě s větším nadšením. Dívala jsem se, jak Michael bledne a potom rudne. To už jsem nevydržela a rozesmála se tak, že mě z toho bolelo břicho.
"Čemu se směješ? A Reb, nezkrášlíš mě," řekl rozhodně a založil si ruce na hrudi.
Rebecca se mu postavila čelem a dala si ruce v bok. "To se uvidí," řekla s výzvou. Dívala jsem se z jednoho na druhého. To bude ještě zábava.

Nakonec prohrál Michael. Seděl teďka na gauči a Reb mu česala vlasy. Vypadalo to, že není moc nadšený, ale já jsem věděla, že se mu vždycky líbilo, když si někdo hrál s jeho vlasy. Třeba já, když jsem byla malá.
Když mě mamka zase seřvala, běžela jsem k němu do pokoje. Kdykoli uviděl moje slzy v očích, hned věděl co dělat. Už tehdy měl dlouhé vlasy. Mamka po něm vždycky řvala, ať si je ostříhá, ale nevyhověl jí. Sedl si na zem před postel. Dlaní plácl do madrace za sebou a čekal, až tam vylezu. Potom mě nechal si hrát s jeho vlasy. Dělala jsem mu jeden nebo dva culíčky. Nízko i vysoko. Dokonce jsem se na něm naučila i drdol a copy. Vždy věděl, jak mě utěšit. A vždy se to líbilo, jak mě, tak i jemu. Když se mu některý účes vážně líbil, dokonce si ho i vyfotil. Někde ty fotky ještě má. Ale kde, to nevím. Ah, jak mi ta doba chybí.
"Tak hotovo," řekla Reb a tím mě přerušila z myšlenek. Podívala jsem se na něho. Seděla jsem totiž naproti. Měl nízký culík a ofinu trochu rozčepýřenou. Vážně mu to slušelo. Teď už jenom, jak bude vypadat ve smokingu. Reb od něho odstoupila a podala mu zrcadlo.
Opatrně si ho od ní vzal. Snažil se skrýt svůj úžas za mračení, ale já věděla, že je spokojen. "Vážně si to musím vzít?" zeptal se opatrně. Ale přesto jsem tam slyšela i náznak nabídky.
"Jo," přikývla. Vypadal jako u mučení a já se snažila zakrýt smích. Podívala se na mě a já zpozorněla. "Teď si na řadě ty," řekla a rukou mi naznačila, ať si s Michaelem vyměním místo.
"Kdepak," zavrtěla jsem hlavou. "Mě je tady dobře," zasmála jsem se. To už Michael vstal a šel ke mně. Popadl mě za ruku a vytáhl do stoje. Táhl mě na své staré místo a posadil mě tam. "Zrádče," zašeptala jsem.
Jenom jsem se posadila, Reb se mi vrhla na vlasy. Nejdřív je učesala, pramen po pramenu. Potom horní číst vlasů sepnula skřipcem. Nevím, co dělá, protože jsem zamračeně sledovala Michaela. Ten se usmívala a seděl na gauči se svým novým účesem.
Cítila jsem, jak mě zatáhla za vlasy. Co to dělá? Zkoušela jsem natočit hlavu, ale zase mi jí dala zpátky. Ach jo. Koukla jsem po Michaelovi a nehlasně vyslovila otázku. "Nevíš,co mi dělá s vlasy?" Jenom zavrtěl hlavou. Šmejd.
Po chvíli mi sundala skřipec, ale ne všechny vlasy mi dala dolů. Úplně tu první vrstvu vlasů mi zase sepnula. To už jsem byla trochu nervózní, že jsem se musela zeptat. "Reb, co mi děláš s vlasy?"
"Za chvíli uvidíš. A myslím, že se ti to bude líbit," řekla a pokračovala v dělání účesu. To jsem zvědavá.
Rozpustila poslední prameny ve skřipci a znovu je upravila. Za pár minut přešla dopředu a podívala se na výtvor. Když přikývla, podala mi zrcadlo. Mám se kouknout? Zavřela jsem oči, když mi ho podávala. Sbírala jsem odvahu. Nejdříve jsem se koukla jedním okem. Páni. Otevřela jsem obě oči a podívala se pořádně do zrcadla. To jsem já? V zrcadle byla holka s nádherně upravenými vlasy. Všechny byly mírně zvlněné a ty horní trochu vyčesané nahoru. S údivem jsem se na ni podívala. Stála naproti mně a usmívala se.
"To ty?" zeptala jsem se nevěřícně.
"No a kdo jiný? Michael?" zasmála se a já s ní. Michael a udělat mi tenhle účes? To by nebyl můj bratr.
"Je to božské," řekla jsem. Podívala jsem se na hodiny. Zbývaly ještě čtyři hodiny, než jsme měli odjíždět. "Nedáš si oběd? Objednáme Čínu," napadlo mě.
"Tak dobře," souhlasila. "Ale potom tě ještě budu upravovat. A ne, že si to zničíš," varovala mě a rukou ukázala na můj účes. "Neboj se. Budu se o ně starat jako o vlastní," odpověděla jsem s úsměvem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama