Všechny knížky (série,vícedílovky) pozastaveny!

Kapitola 12

1. dubna 2014 v 16:51 | BajaShare |  Pomstychtívá
12. kapča :D doufám, že se vám/ti bude líbit :) mě se tahle líbí zatím jako druhá nejvíc :D :D


KAPITOLA 12
ALEX
Rychle jsem odnesla náušnice a psaníčko do své ložnice a hodila je na postel. Pak jsem šla směrem do kuchyně. Michael už mířil do svého pokoje.
"Ahoj," pozdravila jsem. "Mohl by si pak zajít do kuchyně?" zeptala jsem se. Jenom přikývl.
Došla jsem do kuchyně a z ledničky jsem vyndala pomerančový džus. Už poslední. Musím pak zajít na nákup. Ach jo. Ten jsem položila na linku a do skříněk jsem se natáhla pro skleničku. Vešel Michael a opřel se bokem o linku.
"Chceš taky?" zeptala jsem se. Zavrtěl hlavou.
"Proč si mi to neřekl?" začala jsem. Myslela jsem, že si říkáme všechno. Ale že se mi nezmíní o práci a chce ze mě vytahovat prachy, tak to už je na mě moc.
"Co?" zeptal se nechápavě a nakrčil obočí.
"Jsem tvoje sestra, takže bych to měla vědět," pokračovala jsem. Napila jsem se džusu, který jsem si zrovna nalila, a zkřížila ruce na hrudi. "Musela jsem se to dozvědět takhle?"
"A co?" Pořád nechápal. Povzdechla jsem si. Proč zrovna já musím mít za bratra takového blbce.
"Myslíš, že bys mi to vůbec někdy řekl? Mám tě ráda Michaeli, ale tohle si mi měl říct." To fakt měl. Je snad srab, že mi neřekl o své nové práci?
Pořád na mě nechápavě čuměl. Ach jo, jak mu to mám ještě vysvětlit? Jednodušeji to nejde. Ale když jsem se na něho dívala, vypadalo to, že začíná chápat. Ale pomalu. Jeho obličej začínal blednout. To vážně nechtěl, abych to věděla?
"Vím, že to máš rád, teda vypadá to tak, ale -"
"Ale já s ním nic nemám. Vážně," přerušil mě Michael a já na něm viděla, jak se začíná červenat. Cože?
"Ehm, mluvíme o tvojí práci, že jo?" zeptala jsem se zmateně.
Vypadal zaraženě, ale pak mu svitlo. "Co? Jo, jasně. O čem bychom se bavili, že?" Snažil se zakrýt svoje rozpaky za smích. Moc se mu to nevedlo. Ale to mě taky zajímá, o čem jsme se bavili. Zdá se, že každý o něčem jiným.
Zavrtěla jsem hlavou. "No nic. Nechme to být, ale příště mi to řekni, jasné? Nemůžu jen tak přijít a zjistit, že můj bratr pracuje v restauraci jako číšník. Kde ses to vůbec naučil?" Odkládala jsem sklenici s džusem, když v tom zazvonil zvonek u dveří. "Zajdu tam," řekla jsem. Obešla jsem ho a šla ke dveřím.
Ani jsem se nepodívala, kdo to je a rovnou otevřela dveře. Do pytle. Co tu dělá Jennifer?


Z POHLEDU MICHAELA
To by mě zajímalo, kdo přišel. Otočil jsem se na patě a následoval cestu, kudy prošla Alex. Zastavil jsem se zaraženě ve dveřích. Na chodbě stála vysoká černovláska s krátkým sestřihem. Vlasy ostříhané na krátko a černé jako uhel. Už jenom podle jejího postoje mi bylo jasné, kdo přišel. Jennifer, do prdele. Tenhle den nemůže být horší.
Povzdechl jsem si. Asi to zaslechla, protože se otočila a jenom mě spatřila, rozzářila se jak žárovka. Už zas? Ta si nedá pokoj.
Otočil jsem se k odchodu, ale pohyb mi znemožnila, když mě chytla za loket. Tázavě jsem se na ni podíval a pozvedl obočí.
"Co chceš?" zeptal jsem se neomaleně. Sledoval jsem její reakci. Nejdřív se zamračila, ale pak se usmála. Tu fakt nic nerozhodí, povzdechl jsem si.
"Mohl by si mě doprovodit do obýváku? A rovnou i udělat kávu?" zeptala se tak sladce, až se mi dělalo špatně. Dokonce mrkala i řasami.
"Nevím, kdo tě pozval, ale obývák víš, kde je a kávu si jistě uděláš sama," odpověděl jsem, otočil se a šel zpátky do kuchyně. Musím si něčím zpravit náladu. Nakoukl jsem do ledničky, jestli tam něco je. Byla tu ještě ta zmrzlina, kterou jsem kupoval na včerejší večeři. Vytáhl jsem ji z mrazáku a rovnou z krabičky jsem si prstem trochu sebral.
Zrovna jsem se natahoval do šuplíku pro lžičku, když vešla Alex. "Nemůžeš být k ní pořád tak hrubý. Udělej tu kávu, honem," řekla a s rukama v bok odkráčela do obýváku, kde beztak čekala Jennifer.
"Nemůžeš být k ní tak hrubý. Udělej kávu, honem," zopakoval jsem její slova vtipně a přitom máchal rukama, jak blázen. Kdyby mě teď někdo viděl, asi by se začal smát. Malinko jsem se zachechtal. To by nebylo špatné.
Dal jsem do konvice vodu a začal připravovat tu zpropadenou kávu. Z vrchních skříněk jsem vytáhl dva hrnky. Alex asi bude chtít taky. Potom jsem z vedlejší skříňky vytáhl cukr a sůl.
"Jestli tě tohle nevyžene, tak už asi nic," zamumlal jsem si pod nosem. Do Alexiina červeného hrnku jsem dal dvě lžičky cukru, jak to má ráda, a do černého hrnku Jennifer jsem nasypal čtyři lžičky soli. To snad stačí. Měl jsem ale pokušení jí donést jenom hrnek se solí.
Dovařila se káva a já jenom zalil ty dva hrnky. Když byly plné, vzal jsem je a odnesl do obýváku. Seděli vedle sebe na gauči. Když mě uviděli, zase se Jennifer rozzářila. Už je to fakt nudné, zamračil jsem se.
Došel jsem k nim a podal jim jejich hrnky. Potom jsem šel kousek dál a sledoval reakci. Jennifer usrkla kávy a zašklebila se. "Nevím proč, ale ta vaše káva je vážně … zvláštní.," řekla a odložila hrnek na stůl.
Cukl mi koutek úst. "Je bez cukru," řekl jsem a usmál se. Podíval jsem se na Alex a tam mě pozorně sledovala. Dívala se na mě přimhouřenýma očima. Jenom jsem pokrčil rameny a odcházel do svého pokoje.
"Jo a přijde ještě Rebecca," řekla Alex, když jsem odcházel. Zastavil jsem se uprostřed chůze. "Co?" zeptal jsem se zmateně.
"No, volala jsem jí, když si dělal kávu. Přijde během chvíle."
"A co já s tím?" Pořád jsem byl zmatený. "A jaká je ta káva, Jennifer?" zeptal jsem se poťouchle.
Ta se rychle narovnala, sebrala hrnek ze stolku a usrkla si kávy. Znovu se zašklebila. "Je … pořád zvláštní," řekla a začala se dusit. Alex se na ni podívala a taky upila své kávy. "Mě připadá v pohodě," odpověděla a znovu se napila. Usmála se na mě. Takže to věděla, že se pokusím něco udělat. Ne nadarmo je moje ségra. Sakra práce. Že já se vůbec snažím.
Zrovna jsem otvíral pusu, abych něco řekl, když se ozval zvonek. To bude asi Rebecca. Beze slova jsem se otočil a mířil na chodbu otevřít. Ani jsem se nekoukl do kukátka, prostě jenom otevřel.
Stála tam Rebecca. Byla oblečená ještě ležérněji než včera. Džíny a mikina. Té snad sluší všechno.
"Ahoj," pozdravil jsem. Poodešel jsem, aby mohla projít.
"Ahoj, Michaeli," řekla a objala mě. Sundala si boty a jenom v ponožkách šla do obýváku. Šel jsem hned za ní, takže jsem viděl, jak Jennifer na ni vražedně pohlédla, když vešla.
Alex hned vyskočila ze sedačky a běžela Reb obejmout. Potom se postavila vedle ní a rukou naznačila Jennifer, ať sebou hne a přijde sem. Ta se zamračila a ještě víc Reb pobodávala pohledem.
"Ahoj. Já jsem Rebecca. Těší mě," pozdravila Reb a natáhla ruku k pozdravu.
"Já jsem Jennifer," pozdravila. "A netěší mě vůbec," zašeptala, ale stejnak jsme to slyšeli. Já se nadechl k odpovědi, ale Rebecca mě přerušila.
"A můžu vědět proč?" zeptala se s úsměvem.
Jennifer si založila ruce na hrudi a naklonila hlavu na stranu, jako by přemýšlela nad odpovědí. "Protože se mi nelíbí, jak se věšíš na Michaela. Je můj," odpověděla nakonec. To si dělá srandu. Plácl jsem se dlaní do čela. To je kráva. Asi pořád neví, že jsem gay.
Rebecca s Alex se na sebe koukli a naráz se rozesmály. Jennifer se na ně nechápavě dívala. "Co je tu vtipného?" zeptala se s dětským rozhořčením.
Rebecca se vzpamatovala jako první. Rychle se snažila uklidnit. "Ehm. Říkala si, že Michael je tvůj?" zeptala se a přitom se dívala na mě. Cukl jsem koutkem úst a pokrčil rameny.
"Já nejsem ničí," odpověděl jsem. Jenom Williamův. Co to do háje říkám? Nejsem Willův. A ani nebudu, povzdechl jsem si. Za co?
"Jak nejsi ničí? Si můj." Přerušil mě z myšlenek hlas Jennifer. Běžela ke mně a skočila na mě. Ruce mi omotala kolem krku a odmítala mě pustit. To si dělá srandu. Zkoušel jsem dát její ruce dolů, ale držela se jako klíště.
"Nejsem tvůj. Jsem gay, takže bych s tebou být nemohl. A ani nechci," řekl jsem a pořád se pokoušel jí dát dolů.
"Mě je jedno jestli si gay," začala. Najednou sebou cukla, jako bych ji zasíhnul elektrickým šokem. "Ty si gay?" zeptala se opatrně. Když jsem přikývl, odskočila ode mě, jako bych byl nakažlivý.
"A proč si mi to neřekl?" zeptala se a vypadala, jako by se měla rozbrečet.
Pokrčil jsem rameny a podíval se na Alex. Ta jenom protočila oči. Podíval jsem se zpět na Jennifer. "Já myslel, že to víš," odpověděl jsem.
"Co?" zavřískla. "Jak jsem to měla vědět, když si mi to nenaznačil?" zeptala se nervně.
Tak to už ne. To musela poznat. Beze slova jsem se otočil a šel do svého pokoje.
"Michaeli, odpověz," řekla nahlas Jennifer. To už jsem se otáčel zpátky a tentokrát jsem se vražedným pohledem díval já na ni.
"Vypadni. Vypadni a už se nevracej. Nemůžu za to, že si to nepostřehla. Myslíš, že bych se ti nevyhýbal, kdybych věděl, že na mě nemáš zálusk? Nejsi ty přebarvená blondýna?" odpověděl jsem. Skoro jsem řval.
Jennifer se nafoukla jako balón, vzala si kabelku z gauče a nafoukaným krokem odkráčela na chodbu.
Pomalu jsem vydechoval. Hromadění nervů z celý den, teď buchlo. Alespoň bude na nějaký čas klid. Do zítřka. Podíval jsem se na ty dvě vedle mě. Rebecca se na mě dívala soucitně a Alex trošku naštvaně.
"Co? Někdo už ji to musel říct," řekl jsem rozhodně.
Alex jenom pokývla hlavou. "Mám ji ráda, ale někdy je fakt na palici. Já taky myslela, že to ví, ale nikdy by mě nenapadlo, že jí to bude trvat tak dlouho," vrtěla hlavou. "Dokonce i Reb hned poznala, že si gay."
Ta se potichu zasmála. "Teda dozvěděla jsem se to tak, když se mě Alex ptala, jestli je Will bi," odpověděla trochu stydlivě. Naklonila se ke mně. "A je," pošeptala mi do ucha. Trhl jsem sebou při tom zjištění.
Cítil jsem, jak mi obličej rudne. Sakra. Tohle zjištění jsem dneska nechtěl. Teda chtěl jsem se dozvědět, jestli je na kluky, ale ne takhle. Reb se ode mě odtáhla a já se rychle otočil a šel do svého pokoje. Zabouchl jsem a sebou a opřel se o dveře.
Podíval jsem se na svoje kalhoty a viděl, jak se zvedají. To mi ještě chybělo.

ALEX
Dívala jsem se na dveře Michaela. Přitom jsem se naklonila k Rebecce. "Cos mu řekla?" zeptala jsem se zvědavě.
"Nic," usmála se a přešla ke stolku, kde ležela káva Jennifer. Natáhla se pro ten hrnek a trošku usrkla. Zašklebila se a rychle ho položila zpátky na stůl. "Ten ji fakt neměl rád," řekla a otřepala se znechucením. "Je to samá sůl. Se divím, že to pila."
"Fakt ji neměl rád," přisvědčila jsem. "Ale usrkla jenom dvakrát." Se smíchem jsem se posadila na sedačku.
"To se divím, že ještě žije," řekla a zasmála se.
Kecali jsme o všem možným, ale pořád se mě neptala na to, co jsem dělala s Willem. A jak se to vůbec dozvěděla?
Když odcházela, ještě se zastavila ve dveřích. "Na zítřek se pořádně vyspi. A neboj, to s Willem probereme zítra," mrkla na mě a vyšla z bytu.
A to jsem si myslela, že už se mě nezeptá. Alespoň můžu vymyslet výmluvu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 1. dubna 2014 v 21:57 | Reagovat

"Co? Někdo už ji to musel říct," řekl jsem rozhodně.

Vůbec nejlepší věta v hystorii, jeho hlášek. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama