Všechny knížky (série,vícedílovky) pozastaveny!

Bonus 4 - Po snídani

15. dubna 2014 v 13:58 | BajaShare |  Pomstychtívá Bonusy
Tady je po malilinkém (hodně velkém) zpoždění další bonus :)


WILLIAM
Probudil jsem se, když mi do očí začalo svítit slunko. Podíval jsem se okolo a zjistil, že jsem u Michaela. Co jsem tu vůbec dělal? A najednou se mi to vybavilo. Policejní uniforma, kterou měl na sobě. Pouta, kterými mě držel u postele. Jeho ústa na mém penisu. Ježdění na něm, které bylo ale jemné.
Zpozorněl jsem. Já jsem tu přespal? U Michaela? Konečně. Rychle jsem se posadil a ohrnul peřinu. Hups. Já zapomněl, že jsem nahý. Rychle jsem se rozhlížel po pokoji, jestli nenarazím na svoje oblečení. Našel jsem ho na podlaze u postele. Vylezl jsem na kolena a natáhl alespoň pro kalhoty.
Postavil jsem se na nohy a zkoušel si obléct kalhoty. Ale je to těžký, když vám stojí. Měl jsem alespoň na sobě nohavice, ale teď jsem se musel poradit s větším problémem. Už jsem je měl oblečené, jenom jsem svůj úd rval dovnitř. Zdálo se, že chtěl být venku. Nakonec jsem ho tam natlačil, ale trochu jsem se zpotil.
Ještě jsem zkoušel najít tričko, ale nikde jsem ho neviděl. Tak jsem jenom pokrčil rameny a přešel ke dveřím. Otevřel jsem je a ucítil lahodnou vůni. Přicházela z kuchyně. Jako náměsíčný jsem šel za tou vůní.
Došel jsem do kuchyně a uviděl Michaela, jak stojí u plotny a smaží. Měl na sobě pyžamové kalhoty, které mu spadaly z boků, a zástěru. Olízl jsem si rty. Vidět ho takhle, u plotny skoro bez oblečení způsobilo, že ho teď mám ještě tvrdšího.
Jako by Michael věděl, že tam jsem, otočil se a usmál se. "Brý ráno," popřál mi. "Zrovna jsem tě chtěl jít vzbudit. Udělal jsem snídani."
Dal poslední kousky slaniny na talíř a pánev odložil bokem. Potom se na mě otočil a přistoupil ke mně. Objal mě kolem pasu a dal mi malou pusu. Potom se chtěl odtáhnout, ale já ho nenechal. Dal jsem mu ruce kolem krku a přitáhl si k sobě jeho hlavu.
Byl trochu v šoku, ale potom se uvolnil a nechal mě. Pevněji si mě k sobě přitiskl. Dal mi ruce na zadek, takže jsem sebou trochu trhl. Ale nechal je tam a já mu dal pusu. Dostal ale trošku delší, než dal mě. Ale nevypadalo to, že mu to vadí.
Po chvíli mě pustil a za ruku mě táhl do kuchyně. Posadil mě za linku na židli a potom šel pro talíře. Vrátil se se dvěma talíři, na kterém byla míchaná vajíčka, slanina a kousky slaniny.
Dal je přede mě a do kuchyně se ještě vrátil pro pití. Sobě nesl hrnek čaje a mě džus. Podle barvy asi jahodový. Položil hrnky vedle talířů a pak si sedl vedle mě.
"Co budeme potom dělat?" zeptal se Michael a pustil se do svého jídla.
Zmateně jsem se na něho podíval s vidličkou v puse. Vytáhl jsem ji a rychle rozkousal obsah v ústech. Polkl jsem. "Co?" zeptal jsem se zmateně.
Pootočil se na mě a pousmál se. "Ptal jsem se, co budeme dělat po snídani. Máš nějaký návrh?" nahodil.
V hlavě se mi rozprostřela včerejší scéna. Já na Michaelovi. Pohybuji se nahoru a dolů. "No, určitou představu mám," řekl jsem a usmál jsme se takovým tím šíleným úsměvem. Prosím, ať myslí na to na co já.
Michael se trošku zamračil, ale potom se usmál. "To nemyslím. Myslíš ty vůbec na něco jiného?" zeptal se a nechápavě kroutil hlavou.
Pokrčil jsem rameny a zavrtěl hlavou. Znovu jsem si vidličkou nabral vajíčka a dal si je do pusy.
"Co kdybychom šli běhat?" řekl Michael a napil se čaje. Já se začal zaskočeně dusit. Musel mě poplácat po zádech.
Trochu jsem se uklidnil. "Běhat? To myslíš vážně?" zeptal jsem se zaskočeně. Byl jsem pořád v šoku. Já a běhat? Já a nějaký sport? Nikdy. Určitě si dělá srandu. "Děláš si srandu, že jo?" zeptal jsem se obezřetně.
"Ne, proč?" zatvářil se nechápavě. "Co je na běhání špatného? Já běhám vždycky, když mám čas." Vstal od stolu a svůj prázdný talíř odnesl do dřezu.
"No, ty možná," řekl jsem výmluvně.
"Vždyť to s tebou nebude tak špatné. Určitě budeš lepší než Alex. A když to zvládneš, možná dostaneš odměnu," začal Michael a zatvářil se sebejistě.
"Odměnu? Jakou?" zeptal jsem se opatrně a i trochu nadšeně. Posadil jsem se rovně na židli a čekal na odpověď jako malé dítě.
"Pokud to zvládneš, nechám ti ji vybrat," řekl s úsměvem. Ten ví, co se mnou dělá. Ale jedno blbé zaběhání zvládnu. Doufám. Potom dostanu svoji odměnu. A už vím, co to bude. "Ale kolik si zaběháme, určím já," dopověděl a tím mě vyrušil z myšlenek.
"Co? Ale ty beztak dáš velkou vzdálenost, abych si pak nemohl vybrat svoji odměnu," řekl jsem a začal trucovat. Založil jsem si ruce na hrudi a trochu se na něj zamračil.
"Neboj. Dám toho méně, než co běžím normálně," řekl uklidňujícím tónem. Něco se mi na tom ale nelíbilo. Byl nějak moc sebejistý. Co má sakra v plánu.

"Michaeli, zpomal. Už nemůžu," křičel jsem za ním. Byl jsem od něho asi deset metrů. Po snídani jsme jeli ke mně pro oblečení, abych se převlékl do sportovního. Michael se oblékl už u sebe doma do volných kraťas, ve kterých mu byly vidět ty jeho svalnatá stehna a lýtka, a volné černé triko, na kterém se už začali vyskytovat kapky potu. Já měl na sobě červené triko, které bylo už celé zpocené, a kraťasy, které se na mě úplně lepily.
Teď jsme běhali v Central parku asi desáté kolečko. Ale abych pravdu řekl, nemohl jsem už u pátého. Ale Michael vypadal, že má ještě dost energie. Jak to? Vždyť běžíme desáté kolo. Jestli tohle dala i Alex, tak jsem fakt … mamlas.
"No, dělej. Už jenom šest kol," řekl a běžel zpátky za mnou. "A to jsem ti dal ještě málo. Normálně běžím tak dvacet až dvacet pět, než jsem trochu utahaný," dořekl. Vyjeveně jsem na něj hleděl. Opíral jsem se o kolena a ztěžka dýchal.
"Děláš si srandu?" sýkal jsem ze sebe. Už jsem vážně bez dechu. "Já už teď nemůžu a to musím běžet ještě šest kol? Nechceš to trochu zkrátit?" nabídl jsem.
"Tak jo. Ale jenom kvůli tobě. Už jenom tři kola. Stejnak to vypadá, že se každou chvíli složíš," řekl nespokojeným hlase. Na patě se otočil a zase běžel dál. To si ze mě dělá srandu. Jestli tohle má i Alex, no tě bůh.
Dvě kola. To zvládnu. I když nezvládnu asi tu odměnu. On to udělal schválně. Ten imbecil. To ještě schytá. Narovnal jsem se a vyběhl. Trošku jsem zrychlil, abych ho dohnal alespoň trochu. Což bylo dost těžké, když byl ode mě asi půl kilometru. Si dělá srandu.
Po druhém kole Michael zastavil u vchodu a počkal na mě. Když jsem doběhl, čekal na mě a podupával si nohou. "No konečně," řekl a usmál se. "No asi je Alex lepší," řekl a usmál se ještě víc. Chce mi pošramotit ego? Jestli jo, tak se mu to nepovadlo. Běhat umím ze všeho nejhůř.
"Jdeme domů?" zeptal jsem se prosícím hláskem. Ale kdyby chtěl, abych si klekl, tak bych ho asi někam poslal. Vždyť sotva stojím.
"Jo, ale řídím já. A ne že v autě usneš," varoval mě. Vzal mě za ruku a popostrčil mě k východu z parku. Konečně. Konečně domů. Jupí. Stal se zázrak.
Došli jsme k auta a já si sedl na místo spolujezdce. Já sedím. Další zázrak. Kolik vůbec je hodin? Podíval jsem se na hodinky v přihrádce. Bude čas na oběd. Už? To jsme běhali tak dlouho? Ah, jsem unavený. Michael zrovna nastartoval auto a tím mě probudil z podřímání. Vážně unavený.
Dojeli jsme k Michaelovu bytu. Pomalu jsem vystoupil z auta a unaveným krokem jsem se dobelhal k vchodovým dveřím. Když je Michael otevřel a potom i byt, šel jsem rovnou do jeho obýváku. Tam jsem se povalil na pohovku.
"Copak? Snad nejsi unavený," zasmál se Michael. Jenom jsem přikývl. Na mluvení jsem byl unavený. "Ty se neosprchuješ?" zeptal se zvědavě. Zavrtěl jsem hlavou. Nemám sílu ani vstát. Natož abych stál ve sprše.
"No a co ta tvoje odměna? Sice si to neuběhl celé, ale i tak jsem čekal, že to hned na začátku vzdáš. Překvapil si mě. Ale už hned na začátku jsem věděl, co bude tvoje odměna. Tak co? Vezmeš si ji teď?" zeptal se. Tak on to věděl celou dobu. Já to věděl. A ještě se tomu směje.
Sedl si ke mně na gauč a zatřásl mě ramenem. Něco ještě říkal, ale já ho neslyšel, protože jsem upadl do tuhého spánku. Trochu se bojím, co se mi bude zdát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama