Všechny knížky (série,vícedílovky) pozastaveny!

Kapitola 8

25. března 2014 v 15:36 | BajaShare |  Pomstychtívá
8. kapitola za včerejšek :)


KAPITOLA 8
ALEX
Co to sakra? Rebecco! Pozvala jsem jen vás ne i jeho. Nadechla jsem se a zkoušela vymyslet odpověď. Nakonec jsem se jenom zeptala obyčejnou otázkou.
A vy byste chtěl?
Čekala jsem na odpověď. Přišla skoro okamžitě. Mezi tím jsem se zvedla a sedla po pohodlnější polohy.
Ano. Pozvedla jsem obočí nad tou odpovědí.
Tak jestli budete mít po práci čas. A proč vůbec chcete přijít? Zeptala jsem se. Vážně, proč? Co po mě vlastně chce?
Ani nevím. Možná se chci najíst zadarmo? Nebo je to tím, že mi bylo líto, že jste mě nepozvala, Alex.
Zaskočilo mi, když jsem četla jeho odpověď. Líto? To jako vážně? Vždyť mě dneska ani nedodělat, sakra. A to ho mám nechat přijít na večeři jen tak? Tak to sotva, usmála jsem se ďábelsky.
Dobře, přijďte. Ale jenom na vlastní nebezpečí. Odpovědí mi přišel smajlík a k tomu připsané OK. Sakra Reb, já tě zítra asi zabiju. Než jsem se šla převléct, poslala jsem Rebecce zprávu.
To pozvání Nigela si s tebou ještě vyřídím. Nejspíš uvařím jed.
Když jsem se převlékla a umytá si šla lehnout, podívala jsem se na telefon, jestli mi Rebecca neodepsala. Odepsala.
Vyřízení s Nigelem - souhlas. Vaření jedu - radši přenechej vaření Michaelovi.
To si dělá srandu. Zasmála jsem se. Michael bude vařit tak jako tak. Jenom o tom ještě neví. Položila jsem mobil na noční stolek a doufala, že mám nastaveného budíka. Pohodlně jsem usínala a doufala, že nebudu mít nějaké nekalé sny.

Já toho Nigela zabiju. Naložil mi tolik práce, že jsem se v práci nestihla ani nasnídat. Přišla jsem domů kolem třetí. Čekala jsem, že nic nebude udělané, ale když jsem přišla domů, ve dveřích jsem se zastavila šokem.
Všude bylo uklizeno. Michael? Ne, to určitě ne. Zavřela jsem za sebou dveře a omráčeným krokem jsem došla do kuchyně. Něco tu vonělo. Zastavila jsem se před vchodem do kuchyně.
Opatrně nakoukla dovnitř. Michael stál u sporáku a vařil. Kde mám foťák? To musím vyfotit. Nenadálá událost. Jo, vařil mi, ale nikdy jsem ho neviděla v zástěře. Sakra, ten foťák potřebuji.
Než jsem se stihla otočit, odstoupil od plotny a otočil hlavu. Usmál se a začal si sundávat zástěru.
"Konečně si doma, právě jsem ti dovařil oběd. Máš boloňské špagety," řekl a došel ke mně. Objal mě a s úsměvem pustil.
"Co je? Nejsi nemocný?" zeptala jsem se nevěřícně. On mě objal. To si mi nestalo asi od střední.
"Ne, jsem úplně v pořádku. A doufám, že sis všimla, že jsem tu uklidil," odpověděl a zase se usmál. Fetoval? Ten úsměv mě to tiž děsí. Na mě se skoro nikdy nesměje.
"Jo, to všimla. Proč?"
"Byl tu trochu nepořádek a v pět se začíná vařit, jo?"
Pouze jsem přikývla a dívala se, jak odchází do svého pokoje. Zavrtěla jsem hlavou. Radši to nebudu řešit nebo mi přeskočí. Šla jsem zpátky na chodbu a tam si odložila kabát a kabelku. Jenom jsem si z kabelky vytáhla telefon a šla zpátky do kuchyně. Došla jsem k horním skříňkám a vytáhla z nich talíř.
Nabrala jsem si špagety i s omáčkou a šla do své ložnice. Sedla jsem si ke stolu a z poličky jsem vytáhla 50 odstínů šedi a začala číst. Špagety jsem si položila na klín a začetla se.
Ale byla jsem tak unavená z práce, že jsem začala usínat. Nakonec jsem usnula s hlavou na knížce a špagetami na klíně.


Z POHLEDU MICHAELA
Kouknul jsem se na hodiny a uviděl za pět minut pět. Sakra, měli bychom začít vařit tu večeři. Ráno jsem vůbec nemohl spát, a když Alex odešla do práce, já měl naštěstí volno, musel jsem něco začít dělat. Tak jsem vstal a první, co mi přišlo na mysl, byl úklid. Ne že by tu nebylo uklizeno. Za hodinu jsem měl uklizený celý byt.
Když jsem nevěděl co dál, začal jsem připravovat suroviny na večeři. Nenašel jsem nějaké ingredience, tak jsem je šel koupit. Nakonec jsem rozhodl, že bude steak. Takže jsem v supermarketu nakoupil zeleninu, steak, brambory, zmrzlinu a … šlehačku.
Bude pět, měl bych zajít pro Alex. Vstal jsem z postele a šel za Alex. Cestou jsem přemýšlel, jestli se mám omluvit za včerejšek. Celou dobu, co jsem nakupoval s Willem, jsem měl chuť z něho strhnout oblečení a ošukat ho na místě, kde jsme byli. Ale když jsme vyšel z té kabinky, měl v očích takový žhnoucí výraz, jako by myslel na to co já.
A to mě právě vyděsilo tak, že jsem byl nevrlý po zbytek odpoledne. Vždy jsem to byl já, co balil kluky, abych se měl s kým vyspat. Většinou to chtěli, ale jenom za peníze. Tohle bylo poprvé, co jsem viděl, že by mě nějaký chlap chtěl. Jo, zalíbil se mi hned, jak jsem ho uviděl, ale byl to známý Alex. Po tom jsem nemohl vyjet.
Došel jsem k jejím dveřím a zaklepal. Když jsem nic neuslyšel, otevřel jsem dveře a rozhlížel se po pokoji. Našel jsem ji u jejího stolu s hlavou na knížce. Došel jsem k ní a zatřásl jejím ramenem.
"Alex," volal jsem. "Vstávej."
Trhnutím zvedla hlavu a podívala se na mě. "Michi?" zeptala se mou starou přezdívkou. Ta musí být hodně unavená, usmál jsem se.
"Jo, vstávej. Musíme chystat tu večeři."
"Do háje. Já zapomněla nakoupit." Zbledla, když to říkala. S rychlostí vstala a něco zarachotilo o zem. Oba jsme se podívali dolů a našli tam talíř se špagetami. Podíval jsem se na její tričko a začal se hlasitě smát.
"Čemu se směješ," zeptala se nechápavě. Ukázal jsem na její tričko. Koukla se na něj a začala se červenat. "Do pytle." Rychle přešla ke skříni a vytáhla ven náhodné tričko. Běžela do koupelny se převléct a já mezitím posbíral talíř a špagety.
Došel jsem do kuchyně a špagety z talíře jsem vysypal do koše. Tohle určitě už jíst nebude. Když jsem dával talíř do dřezu, vběhla do kuchyně.
"Ale co budeme vařit?"
"Jen klid," řekl jsem a došel k ledničce. Vytáhl jsem z ní zeleninu a steaky. "Nakoupil jsem, zatímco si byla v práci. Brambory jsou někde v dolních skříňkách. Koupil jsem ještě zmrzlinu, kdyby náhodou."
Stála tam a dívala se, jak věci z ledničky dávám na kuchyňský pult. "To si vážně nakoupil? Takže budou steaky, brambory a nějaký salát k tomu?" zeptala se s úsměvem. "To zní dobře."
Přešla ke dřezu a opláchla si ruce. Potom přišla ke mně a brala si na bok zeleninu. Otočila se, aby mohla ze šuplíků sebrat nože a prkénka, které budeme potřebovat. Jedno si vzala ona a druhé mi podala. Nože jsme si rozdělili dva na dva.
"Takže já asi budu dělat steaky. Kolik porcí? Čtyři asi budou stačit, ne?" zeptal jsem se, když jsem vydělával maso z obalu.
"Jé. Zapomněla jsem ti říct, že Rebecca pozvala i mého šéfa. Takže pět," řekla a začala krájet papriku.
"Okej," odpověděl jsem a začal porcovat steaky.
Pracovali jsme v klidu. Zatím co já nakládal steaky, Alex oloupala brambory a nechala je vařit. Potom nakrájela do salátu ještě rajčata, hlávkový salát a okurky. Všechno dala do jedné mísy a nechala to v ledničce.
Podíval jsem se na hodiny. Třičtvrtě na šest. Měl bych začít dělat ty steaky. Vytáhl jsem pánev a pokapal jí olejem. Podíval jsem se na Alex, která stála u linky a dívala se na mě.
"Měla by ses jít převléct. Kdo ví v kolik tu už budou."
Přikývla a zmizela ve své ložnici. Já se vrátil k pánvi a zkoušel jestli je rozehřátá. Když byla položil jsem na ni dva z pěti steaků.
Zrovna jsem je obracel, když zazněl zvonek u dveří. Šel jsem otevřít, když z pokoje vystřelila Alex. Měla na sobě džíny a obyčejnou světle modrou tuniku nebo co to bylo.
"Ty dělej steaky, já jdu otevřít." Mávla na mě a zmizela v chodbě. Tak dobře. Pokrčil jsem rameny a šel zpátky ke sporáku.
První dva, co už byly udělané, jsem dal na talíř, který jsem si dal vedle, a na pánev jsem položil další dva. Došel jsem k ledničce a vytáhl z nich salát. Sakra brambory. Mísu se salátem jsem rychle položil na linku a běžel ke sporáku, abych se podíval na brambory. Ještě nebyly, díky bohu.
Chtěl jsem se podívat, kdo přišel, tak jsem se otočil směrem k chodbě a spatřil ve vchodu do kuchyně stát Willa.
Stál opřený o rám a pozoroval mě. Měl na sobě černé džíny a bílé triko s nějakým potiskem. Myslím, že Slipknot nebo něco takového. Vážně se v tom nevyznám. Teď fakt nevím, jestli tu stojí jenom chvíli nebo mě pozoruje celou dobu, co Alex otevřela. Začal jsem se červenat. Sakra, kdy už to přestane.
"Ahoj," pozdravil jsem a radši dělal, že vařím. Ale po očku jsem ho pozoroval. Vrátil jsem se zpět ke steakům a obrátil je.
"Ahoj," odpověděl. Odstoupil ode dveří a vstoupil do kuchyně. Přešel ke mně, teda ne až tak ke mně, jenom stál kousek ode mě, a pozoroval, co je na pánvi.
"Takže steaky?" zeptal se a já přikývl. "Ty jsem neměl ani nepamatuji. Vážně nás s Rebeccou zajímalo, co budete vařit. Už jsme se nemohli dočkat."
"Takže Rebecca už je tady taky?" Podíval jsem se na něho a čekal na odpověď. Zavrtěl hlavou. "Ta přijede za chvíli. A Nigel by měl taky."
Přikývl jsem. Hlavou mi běželo několik otázek. Je Rebecca jeho holka nebo co? Nebo jenom kámoška Alex?
Slyšel jsem, jak se Will rozesmál. Podíval jsem se na něho, jako by se zbláznil. "Co je?"
"Nic, jenom, že Rebecca je moje sestra. Takže i Nigela. A v podstatě i kámoška Alex," odpověděl. Do prdele, já to řekl nahlas? Začal jsem se červenat, že jsem musel být jak rajče. Uslyšel jsem prskání a rychle se podíval na pánev. Začaly se mi pálit steaky. Do pytle. Musí mě rozptylovat?
Rychle jsem je dal na talíř k dalším a dal na pánev poslední steak. Uslyšel jsem zvonek. Chtěl jsem tam zajít, ale ruka Willa mi to překazila. "Já tam zajdu, ty se věnuj steaku, ať ho nespálíš," usmál se a opustil kuchyň.
Já bych ho normálně nespálil. To kvůli tobě se to stalo. Nemáš mě rozptylovat. Začal jsem si něco bručet pod nosem, když do kuchyně vletěla Rebecca. Sakra.
"Michaeli, tak ráda tě vidím. Mm. Voní to božsky. Rychle, rychle, mám už hlad" Objala mě a zase se vypařila. Tak je jak raketa. Zavrtěl jsem hlavou a otáčel poslední steak.
Když byl hotov, dal jsem ho na talíř a ten jsem dal k salátu. Utřel jsem si ruce do utěrky a šel se podívat na hosty. Byli v obýváku. Alex tam s nimi v klidu konverzovala. Will byl ke mně otočený zády a stál vedle Alex. Téměř se dotýkali lokty.
Zužil jsem oči, když jsem to uviděl. No tak. Přece nebudu žárlit na vlastní sestru. On určitě není gay. Do háje. Proč se mi vždycky líbí chlap, kterého nemůžu mít?
Zrovna jsem chtěl jít k nim, když zazvonil další zvonek. Tak počkat, někdo chybí? No jasně. Alexiin šéf. Tak na toho se těším. Alespoň uvidím člověka, který nechává mou sestru tolik dřít.
"Otevřu," řekl jsem a šel ke dveřím. Došel jsem k nim a otevřel. Za nimi stál člověk, který vypadal tak na třicet. Díval jsem se pozorně a poznal oči, které má i Rebecca. Zvláštně modré.
"Vy budete asi Alexiin šéf," pozdravil jsem a natáhl ruku.
"Ano, to budu. Nigel Darfes a vy jste?" zeptal se a přijal mou ruku.
"Michael Parkins. Bratr Alex," odpověděl jsem.
Mezi námi začali lítat blesky. To bude ještě zajímavý večer.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama