Všechny knížky (série,vícedílovky) pozastaveny!

Kapitola 4

21. března 2014 v 15:47 | BajaShare |  Pomstychtívá
4. kapitolka. Doufám, že se bude líbit. Zkuste sem kdyžtak hodit malý koment :)



KAPITOLA 4
ALEX
Odpoledne je porada. Sakra. Čichám průser. Poté, co jsme se domluvili s Rebeccou, že v pátek půjdeme nakupovat, jsem se konečně mohla jít najíst.
Když jsem se vrátila, musela jsem připravit podklady. Na stole mi leželi dva ze tří dokumentů. Kde je ten poslední? V jeho pracovně. Mě se tam nechce.
Zaklepala jsem na jeho dveře, ale nikdo neodpověděl. Pootevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř. Rozhlédla jsem se po jeho pracovně. Byla moderní. Napravo na zdi vysel velký obraz moderního umění. Nejspíš Art deco. Byl namalován v červené, modré a bílé barvě. Dokonale se sem hodil. Na protější stěně byl další, ale ten jsem nepoznávala.
Přešla jsem k jeho stolu a hledala na něm ty dokumenty. Na stole ležel notebook, asi nejnovější model Apple, několik složek a zarámovaná fotografie. Na něm byla hezká rusovláska, hnědovlasý klučina a maník s blonďatýma vlasy. Všichni se smáli. Hned jsem v něm poznala šéfa. Takže ti ostatní jsou jeho sourozenci. Fotka byla pořízena asi před dvěmi lety. Je nezvyklé vidět šéfa smát se.
"Co tady děláte?"
Otočila jsem se za hlasem a uviděla pana Darfese, jak se opírá o rám a pozoruje mě.
"Co-cože? Jenom jsem hledala dokumenty k dnešní poradě. Klepala jsem" odpověděla jsem.
"Ty jsem vám teď dal na váš stůl." Odstrčil se ode dveří a líným krokem přešel ke mně.
"Tak já tedy už půjdu," řekla jsem. Chtěla jsem ho obejít, ale chytil mě za ruku.
Podívala jsem se na místo, kde mě držel a zpátky na jeho tvář. "Potřebujete něco?"
Místo odpovědi se ke mně naklonil a svými rty přejel po mých. Začínal mě pomalu líbat, jako kdyby se bál mé reakce. Otevřela jsem ústa a zaklonila hlavu v tiché žádosti. Moji reakci pochopil, protože si mě přitáhl k sobě a jazykem vklouzl do mých úst. Zasténala jsem a dala mu ruce kolem krku. Prsty jsem prohrábla jeho husté a jemné vlasy a zatáhla. Políbil mě ještě náruživěji.
Ne, to nesmíme. Za chvíli bude porada. Stáhla jsem svoje ruce z jeho krku a přemístila je na jeho hruď. Je pevná. Mmm. A svalnatá. Plave snad? Sakra. Zatlačila jsem na něho a odtrhla své rty od jeho.
Podíval se na mě v otázce, ale já jenom potřásla hlavou a odstoupila od něho.
"Teď nemůžeme. Bude porada," vysvětlila jsem. Chystala jsem se otočit, ale zachytil mi zase ruku a nárokoval si další polibek.
Tak to teda ne. Natáhla jsem za něho ruku a sebrala první věc, která mi přišla pod ruku. Naštěstí to byla jen složka. Rozmáchla jsem se a praštila ho složkou po hlavě. Odtáhl se a pustil mě.
"Řekla jsem, že bude porada."
Na to jsem se na patě otočila a vypochodovala z jeho kanceláře s úsměvem na rtech a nemravnými myšlenkami.

NIGEL
Ona mě zase praštila. To už je dneska podruhé. Ale tentokrát to tolik nebolelo. Zavzpomínal jsem si na chvíli po té první ráně.
Když Alex odešla na oběd, Rebecca se rozesmála na celé kolo. Dopadla zpátky do křesla a utírala si slzy po smíchu.
"Nechápu čemu se směješ. A proč si jí to dovolila?" zeptal jsem se nechápavě. Otřel jsem si tvář, kam mě praštila. Proč?
"To protože si tak blbý, že si začínáš se svojí podřízenou. Dovedeš si představit, co bude potom, až to skončí? To si jenom užijete a budete dělat, že se nic nestalo? A tu facku sis mimochodem zasloužil. Kdyby si po ní nevyjel, šla by klidně na tu oslavu a nemusela jsem sem přijít." Zkřížila si ruce na prsou a usmála se. "Ale mise je dokončena i tak. Ale varuji tě. Líbí se mi, tak mi ji nezraň nebo si mě nepřej."
Teď jsem se zasmál zase já. "Neboj. Nic takového nemám v úmyslu."
Dává ale dobré rány, to se musí uznat. To by mě zajímalo, koho ještě mlátí. Pohladil jsem si místo, kam mě praštila tou složkou.
Podívám se na hodiny a zjišťuji, že je 14:51. Za devět minut je porada. Musíme vyrazit. Přešel jsem ke dveřím a otevřel je. Alex zrovna vstávala. Prošel jsem kolem jejího stolu a zastavil se u dveří na chodbu. Otočil jsem hlavu a díval se, jak sbírá dokumenty a přichází ke mně. Nečekal jsem až ke mně dojde úplně a vydal se do konferenčního sálu.
Posadil jsem se na své místo v čele stolu. Alex došla na své místo u zdi, kde sedí všechny asistentky, a posadila se do křesla. Díval jsem se, jak ředitelové různých firem a jejich asistentky přicházejí do místnosti. Kdo má tady taky poměr se svými asistentkami? Přemýšlel jsem nad dalším tahem.
Když už se všichni usadili, začali jsme poradu.

Po skončení se všichni zvedli a pomalu opouštěli místnost. Počkal jsem až všichni vypadli. Ale když chtěla odejít i Alex, zvedl jsem se ze židle a rychlým krokem ji dohonil. Zavřel jsem ji dveře před nosem.
Alex se na mě s otázkou v očích podívala, ale místo odpovědi jsem se k ní přitiskl a políbil ji. Pane bože. Těch úst se asi nikdy nenabažím.
Šokovaným výrazem se na mě podívala, ale pak zavřela oči a poddala se polibku. Všechny papíry spadli na zem, ale nikdo si jich nevšímal. Už nemůžu déle čekat. Políbil jsem ji hlouběji. Přitiskl jsem se k ní ještě víc, že už musela cítit, jak moc jsem vzrušený. Zasténala a dala mi ruce kolem krku. Prsty mě zatáhla za vlasy a prohnula se v zádech tak, že se mi klitorisem přitiskla na můj penis.
Vzal jsem ji za zadek a nadzvedl ji. Pochopila to a dala mi nohy kolem pasu. Došel jsem s ní k nejbližšímu stolu a posadil ji na něho.
Prohnula se ještě víc v zádech, až jsem zasténal, jak moc byla blízko. Musím ji mít.
Pravou ruku jsem z jejího pozadí přemístil na okraj jejích šatů a nadzvedl je. Ruku jsem posouval blíž k mému cíli. Pohladil jsem ji prsty klitoris.
Odtrhla se od mých úst a hlasitě zasténala. "Už budu."
Ale než se mohla udělat, někdo otevřel dveře.
Oba jsme se podívali ke dveřím, ve kterých stál jeden z ředitelů. Stál tem celkem v šoku. Tak fajn. To nebude jeden z těch, co si taky užívají se svou asistentkou. Podíval jsem se na Alex a ta byla červená jak rajče. Sakra.
Rychle jsem vytáhl svou ruku z pod jejích šatů a pomohl ji ze stolu. Jakmile byla nohama na zemi, vytrhla mi svou ruku. Rychle se podívala na mě se zlobou v očích. Takže touha je pryč.
Jako rychlostí blesku prošla kolem toho ředitele a vytratila se.
"Promiňte jestli jsem vyrušil, ale zapomněl jsem si tu podklady," zamumlal omluvně.
Podíval jsem se na něho a z očí mi museli sršet blesky, protože úplně zbledl. "Ano, vyrušil jste. A ty podklady máte na svém stole," odpověděl jsem a vzápětí jsem co nejrychleji odešel.
Potom budu muset někoho poslat pro ty rozházené papíry a tuším, že Alex to zrovna nebude.
Tentokrát, kdyby mi vrazila, tak by mě to ani nepřekvapilo.

ALEX
To už snad nemyslí vážně. Předtím se to dalo snést, ale tentokrát nás už někdo viděl. To už si tentokrát odpyká. Teda až mě dodělá. Čekala jsem až přijde.
Když jsem uslyšela otevřít dveře, vyskočila jsem ze židle a připravila se na šéfa. Koho jsem ale neočekávala, že přijde je Rebecca.
"Reb? Co tu děláš? A kde je tvůj brácha?" zeptala jsem se zvědavě. Ta se usmála a vstoupila dovnitř a dveře nechala otevřené.
"Nigel mě jaksi informoval, co se stalo po poradě a tak mi dal za úkol tě zabavit, než se uklidníš. Takže tě beru na předčasné nákupy, co říkáš? William už na nás čeká dole."
Dívala jsem se na ni jako na zjevení. To myslí vážně? Že mě ztrapní a pak to nechá za sebe vyřešit svoji sestru? To si říká chlap? To už snad nemyslí vážně? "Řekni mi, kam ten idiot šel," odpovím naštvaně.
Rebecca se omluvně usměje a zavrtí hlavou. "Ne, ještě bys ho zabila. Tak to teda ne. Nezapomeň, že musí přijít na tu oslavu. Takže ho můžeš zabít až potom. A navíc, jestli už nepůjdeme dolů, Will si pro nás přijde." Usměje se a dodá: "Ten je toho víc než schopný."
"Tak dobře. Půjdu se odhlásit a přijdu za vámi dolů," povzdechnu si rezignovaně. "Stejnak potřebuji ty šaty na sobotu a Michael oblek." Podívala jsem se na hodiny. Půl páté, takže obchody budou mít ještě otevřeno.
"Jo. A mám ti říct, že Nigel to platí. Jako omluvu. Prý," pípne Rebecca.
"No to si už dělá ze mě prdel. Kde je Reb? Já ho zabiju." Rozzuřeně se na ni podívám.
Rebecca se rozesměje. "Ale až po večírku. Teď jdeme vyzvednout tvého bráchu a hurá nakupovat." Rukou se mi zavěsila do paže a táhla mě pryč z kanceláře. "Michaelovi zavoláš cestou, že ho jedeme vyzvednout. OK?"
"Dobře. Doufám, že nemá rande. A Will si to taky spočítá za to, že nerespektoval moje rozhodnutí. Je ti to jasné?"
"Dobře, ale u Willa se mírni. Mám ho radši než Nigela." Na to jsme se obě rozesmály.
Nigele Darfisi. Ty si to ještě odpykáš. Asi to neskončí jenom u facky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama