Všechny knížky (série,vícedílovky) pozastaveny!

Kapitola 3

20. března 2014 v 15:11 | BajaShare |  Pomstychtívá
Ho ho. Další díl :)


KAPITOLA 3
NIGEL
Večeře se sourozenci proběhla v pořádku. Mluvili jsme o cestování Willa. Tento půl rok byl v Riu. Nafotil tam úžasné fotky z karnevalu a také z okolí. S Rebeccou jsme si je prohlíželi a řekli, že příště nás musí vzít sebou. Reb mluvila o své práci u Gucciho. Prohlásila, že její firma pořádá tento týden oslavu a že jsme zváni.
"Wille, opovaž se odjet. Chci tě zase vidět v kvádru. Prosím." Udělala na něho psí pohled, kterému už jako malý nemohl odolat.
"Tak dobře," souhlasil. "ale jenom když taky pan ředitel vezme sebou tu svoji asistentku. Víš co? Zavolej jí a zeptej se."
Strčil mi ruku do kapsy saka a vytáhl můj Blackberry. Začal se prohrabávat adresářem. Reb se začala hlasitě smát a já se na něho díval jak na idiota. Začínal se mračit čím dál víc, až to nakonec nevydržel a zeptal se: "Ty ji nemáš v kontaktech?"
Nechápavě jsem se zamračil. Dělá ze mě vola? "Ale vždyť tam je. Pod názvem sekretářka."
"Aha, už to vidím. Já myslel, že ji budeš mít pod slečnou Parkinsovou nebo Alex nebo miláček," řekne s ďábelským úsměvem.
"No jasně. Zavolej jí a pozvi ji," naléhala Rebecca.
"Ještě ty se do toho pleť. Vy jste se snad spikli. Fajn, když jinak nedáte."
Vzal jsem si mobil z Williamovy ruky a vytočil její číslo. Opřel jsem se do opěradla židle. Po dlouhém vyzvánění to konečně zvedla.
"Slečno Parkinsová," uvedl jsem.
"P-pane Darfesi. Proč mi voláte? Všechno jsem v práci udělala," začne.
"Ano, já vím, ale proto vám nevolám. Volám, protože William vás chtěl pozvat na oslavu, která se koná v sobotu."
"Nikam nejdu. Už tak mám dost problémů doma."
"Takže nejdete?" Podíval jsem se na sourozence. Will vypadal, že se dobře baví a Reb taktéž, ale když jsem položil poslední otázku, naklonil se ke mně a sebral mi telefon a usmál se.
"Už se na vás těšíme, Alex," a zavěsil.
Díval jsem se na něho a pozvedl obočí v otázce. Rebecca se rozesmála a poplácala Willa po rameni. "Vidíš? Já ti říkala, že Willovi žádná neodolá."
Zamračil jsem se. "Já vás nenávidím," odpověděl jsem.
Ti dva se naklonili k sobě a usmáli se od ucha k uchu. "My tebe taky."

ALEX
"Co? Říkala jsem, že nikam nejdu. Haló. Haló." Na druhé straně už zavěsili.
No to si dělá srandu, ne? Jasně jsem říkala, že mám plno práce. A ten jeho brácha je stejný blbec jako on. Slyšela jsem, že se dobře baví. Sakra. On je někde venku s kámošem a já mám problémy s pošahaným bratrem.
Ne. Zítra mu řeknu, že nikam nejdu. Jestli mě bude nutit, tak ho už zabiju. A jestli to nedokážu, tak budu muset sehnat někde šaty. Do háje, nemám vůbec žádné peníze. Michael mi na 100% nic nepůjčí a od Jennifer si půjčovat nechci.
Přejdu do obýváku a sednu si na gauč. Sakra. Musím přemýšlet. Michael - zamítnut. Jennifer - zamítnuta. Máma - v žádném případě.
No co. Popřemýšlím nad tím zítra. Teď už půjdu spát, ať mám na šéfa dobrou náladu.

Ráno bylo ještě horší než jsem si představovala. Od rána mi dává šéf nějaké úkoly, takže běhám po celém oddělení a sháním informace k odpolední poradě. Ještě jsem se ani nedostala k tomu, abych mu zamítla jeho žádost(nařízení) jít na nějakou oslavu.
Když jsem konečně měla obědovou pauzu, zrovna jsem měla namířeno do bufetu ve 4. poschodí, když si mě zavolal do kanceláře. Pocítila jsem radost, ale měla jsem chuť už mu zakroutit krkem.
Položila jsem kabelku zpátky na stůl, upravila si svoje béžové šaty s volnou sukní a přešla k jeho dveřím. Zaklepala jsem a čekala, kdy mě pozve dál.
"Dále," zavolal zpod dveří. Otevřela jsem je a uviděla výjev, ze kterého jsem byla v šoku. Darfis seděl ve svém křesle za svým stolem a v křesle před ním seděla ta rusovláska ze včerejška. Měla na sobě fialovou volnou halenku a dlouhou černou sukni. Její rudé vlasy byly vyčesané do elegantního drdolu. Kdy vůbec přišla?
"Slečno Parkinsová, dovolte ať vám představím svoji sestru Rebeccu. Reb, to je moje asistentka Alex Parkinsová," představil nás.
Podívala jsem se na ni a začínala rudnout. Tak sestra. Ha, ha. Do háje. Rebecca se usmála a vstala. Byla stejně vysoká jako já. Natáhla ke mně ruku a já ji s potěšením přijala.
"Ráda tě poznávám, Alex. Asi bych se měla omluvit, že jsem se nepředstavila už včera."
"Oh, to nic. To já bych se měla omluvit. Možná že když jste odešli, měla jsem o tobě trochu zvláštní myšlení," usmála jsem se stydlivě. Rebecca se rozesmála a objala mě. "Já si myslela, že o mě budeš takhle uvažovat. Ale neboj, co vím, tak Nigel už asi tak 2 měsíce neměl milenku."
Začala jsem se červenat. Počkat, dva měsíce? To tu přece pracuji. O co tu jde? Už se tok mých myšlenek začal posouvat tímhle směrem, když do toho vstoupil šéf.
"Sakra, Rebecco. Proto jsem tě sem nepozval. Vážně. Ty a Will jste úplně stejní. Tak zpátky k věci. Slečno Parkinsová, pozval jsem sem Reb, aby vám pomohla vybrat šaty na sobotu. Myslím, že jsme si to ujasnili." Podíval se na mě způsobem, jako bych už souhlasila. To už jsem se naštvala. Rebeccu jsem si oblíbila a klidně bych šla s ní nakupovat, ale já nesouhlasila, že někam půjdu.
"Nikam nejdu. Už jsem to snad řekla včera."

NIGEL
Díval jsem se na ni, jako kdyby jí přeskočilo. "Myslím, že jsme se včera domluvili, Alex." Myslel jsem, že bude souhlasit, když jde o společenskou událost, kde by mohla sehnat kontakty.
"Ne. Vy jste se domluvil sám. Já to včera řekla jasně. Rebecco, promiň, ale já vážně nemám na tohle náladu. A navíc. Mám doma návštěvu, takže by nebylo slušné, kdybych šla někam ven a ona by zůstala sama," omluvila se. "Jestli je to všechno, můžu jít?"
"Ne. Co si sakra mys-"
"Nigele," okřikla mě Reb. "Víš co, Alex? Můžeš ji vzít sebou. Čím více lidí, tím větší zábava, ne? Prosím. Moc bych si přála, abys tam mohla jít."
Alex se na ni podívala, jako kdyby přemýšlela jestli souhlasit. "Já nevím. Bratr není na takovéhle akce. A navíc nemám co na sebe."
Rebecca se usmála. "Neboj. Už to mám promyšlené. Já ti ty šaty koupím." Zvedla ruku, když chtěla něco namítnout. "Tvůj bratr asi potřebuje taky nové oblečení. A neboj. Vím, že to nepřijmeš jen tak. Tak co kdybych ti navrhla, že mi to můžeš později splatit? Souhlasila bys s tím?"
Netrpělivě jsem pohledem sklouzal z jedné na druhou a čekal na Alexiinu odpověď. Její reakce se zdála být celkem dobrá, protože se usmála a přikývla.
Uff. Je to za mnou. Na tohle setkání jsem se připravoval od dopoledne, kdy mi volala Reb, že se chystá přijít. Proto jsem zásobil Alex prací a nechal ji poletovat po celém oddělení, aby sem mohla Rebecca v klidu proklouznout. Když ale přišla do kanceláře, byl jsem překvapen jejím návrhem jít s Alex nakupovat na tu oslavu. Neměl jsem u ní nevybranou, tak jsem prohlásil, že je mi to jedno. Ale vážně by mě zajímalo, co se jí honilo v hlavě, když mě tu uviděla s Reb.
Alex se pohnula směrem k Rebecce a zašeptala jí něco do ucha. Ta se rozesmála na celé kolo, ale mě to znepokojovalo.
"Vůbec ti v tom nebráním, ale radši se trochu mírni," řekla se smíchem. Alex se zachechtala a s ďábelským úsměvem se otočila na mě. Přešla na mojí stranu kanceláře a naklonila se ke mně. Usmívala se tak, že mi běhal mráz po zádech. Co dělá?
"Možná to trochu bude bolet," řekla. Cože?
Možná jsem čekal cokoli, jenom tohle asi ne. Než jsem si to uvědomil, měl jsem bolavou levou tvář. Ona mě praštila. Ona mě vážně praštila. To si dělá prdel. Nikdo se ještě neopovážil mi vrazit.
Narovnala se a s mrazivým úsměvem prohlásila: "Takhle to vypadá, když člověka neposloucháte."
Podíval jsem se na Rebeccu, ale ta měla co dělat, aby se ubránila hlasitému smíchu. Otočil jsem hlavu zpět a propichoval Alex vražedným pohledem.
Tak tohle je vyhlášení války. Usmál jsem se. Už se těším.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 22. března 2014 v 10:45 | Reagovat

Opět další, bezvadné zpestření dne. Mňam. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama