Všechny knížky (série,vícedílovky) pozastaveny!

Kapitola 2

19. března 2014 v 15:50 | BajaShare |  Pomstychtívá

2. kapitolka



KAPITOLA 2
ALEX
Že by se to konečně stalo? Ptala jsem se sama sebe, když jsem líbala svého šéfa, po kterém neskonale toužím. Takovýhle polibek jsem v životě nedostala. Byl ještě lepší než ten před obědem.
Zasténala jsem a to byla příležitost pro jeho jazyk, aby vniknul do mých úst. Hledal můj a když ho našel, vzdychl.
Líbali jsme se dlouho, když už nevydržel a ruka z mého obličeje doputovala až na prsa. Zasténala jsem, když mi ho zmáčkl a bradavky se vztyčili proti podprsence na znamení, že chtějí cítit jeho ruce bez zábrany, které tvoří oblečení. Hnětl mi ho a pak, když už bylo citlivé, se obrátil k druhému a věnoval mu stejnou péči.
Zaklonila jsem hlavu a slastně vydechla, čím jsem se odtrhla od jeho úst. Těžce jsme oba oddychovali. Když se ke mně naklonil, vyšla jsem mu vstříc a naše ústa se setkala v dalším žhavém polibku.
Dal mi ruce na zadek a pak mě zvedl a posadil na jeho pracovní stůl. Rukama mi roztáhl nohy, ale ústy jsme se neodtrhli. Natlačil se na mě víc, že jsem si musela na stůl lehnout. Stoupl si mezi moje nohy tak blízko, že jsem cítila, jak moc mě chce.
Natáhl ruce a začal mi rozepínat knoflíčky od halenky. Až byla do půlky rozepnutá, rozhodl se, že teď přijde na řadu podprsenka. Oběma rukama zatáhl za košíčky, že mi podepřeli prsa pro jeho ústa.
Jenom jsem na to pomyslela, už se mi ústy vrhl na prsa a bradavky se konečně dočkali. Začal mi líbat každý kousek. S bradavkami si vynaložil tolik péče, že mi to bude stačit do konce tohoto měsíce. Lízal, kousal, cucal tak, že jsem se málem rozpustila rozkoší.
Už jenom z tohohle jsem byla na pokraji orgasmu. Jako kdyby to vytušil, vyhrnul mi sukni až k pasu a prsty mi začal laskat klitoris. Vzdychala jsem tak moc, že už jsem to nevydržela a pocítila orgasmus po celém těle.
Když jsem se uklidňovala, někdo (zase) zaklepal na dveře.
Oba jsme ztuhli, protože jsme nikoho neočekávali.

NIGEL
Do prdele, kdo to zas je? To nemůžu mít klid na osobní věci? Povzdechl jsem si a narovnal se. Podíval jsem se na Alex, která byla ležela zadýchaná na stole. Tváře zčervenalé, zavřené oči, rty rudé od líbání a rozcuchané vlasy. Takhle se mi líbí, usmál jsem se v mysli.
"Upravte se, slečno Parkinsová. Přece nechceme, aby vás takhle někdo viděl." Pozoroval jsem její reakci. Otevřela oči údivem, jako kdyby si teprve teďka uvědomila kde je a co dělala.
"Cože? Oh, jo."
Zvedla se ze stolu a začínala si upravovat podprsenku, která podtrhovala její nádherné zaoblené prsa, halenku, u které jsem možná urval jeden či dva knoflíky, a sukni, která se přímo rýsovala na její pozadí. Když už vypadala jakž takž upraveně, sedl jsem si zpátky za svůj stůl a podíval se na dveře.
"Dále," zavolal jsem.
Dveře z tmavého dřeva se otevřely a objevil se v nich Williamův obličej.
"Nazdar, brácho. Jak se vede? Doufám, že jsem vás při něčem nevyrušil," pozdravil. Podíval se na Alex a usmál se stylem, jako kdyby našel svoji příští kořist. "Ještě jsme asi nebyli představeni, jinak bych si pamatoval takovou hezkou tvářičku. Jmenuji se William Darfis a jsem bratr toho maníka v křesle. Není moc společenský, to vám řeknu, ale když si vás představím vedle něho, vidím, že jsem se nemýlil. Připadáte mi jako ten typ, který je hodně společenský a který si to s každým vyříká.
Už vám říkal, jak se snažil chovat se společensky? To si neumíte představit. To bylo tehdy, když -"
"Williame! Nech už toho. Slečno Parkinsová, vy jistě máte ještě něco na práci, ne? A jestli ne, můžete jít rovnou domů," řekl jsem naštvaným hlasem.
Alex se na mě podívala stylem, jestli mi nepřeskočilo a pokrčila rameny. "Nic už dneska nemám, takže můžu jít domů. Pane Darfesi, pane Williame," uklonila hlavu a odešla dveřmi mojí pracovny.
Podíval jsem se na Williama a vraždil ho pohledem. Ten se zasmál a sedl si do křesla, kde seděla ona.
"Teďka nevím, jestli mám mít radost, že tě vidím po půl roce nebo tě teď vlastnoručně zabít. Musel si říkat ty věci před člověkem, kterého vidíš sotva dvě minuty? Ani to ne."
Rozesmál se na celé kolo a já se mračil čím dál víc. "Ale když ono to vypadalo, že se znáte celkem dobře. Než jsem zaklepal, něco jsem zaslechl. Když už ses do toho namočil, nechceš mi ji někdy půjčit? Myslím, že bych byl lepší partner v posteli. Už jste to dělali?" zeptal se s nevinným výrazem.
"Ne, ale kdyby si sem nepřišel, tak možná jo. Sakra, dneska mi chcete snad všechno překazit. Nebo mě zachránit."
"Cože? On ti to už někdo dneska překazil?" zajímal se Will. "Kdo, kdo? Znám ho?" Jak malý dítě, které se nemůže dočkat až dostane dárky.
"Jo a znáš ji. Byla to naše malá sestřička. Zrovna jsme měli jít na oběd, když jsem Alex políbil. Prvně jsem byl rád, že mě zachránila, ale teď už mě to začíná velice srát."
Will se na mě soucitně podíval a usmál se. Vstal, přešel ke dveřím a na škvírku je otevřel. "Zdá se, že tvoje asistentka je v čudu. Myslím, že si můžeš oddychnout," řekl poklidným hlasem. Podíval se na mě a mrkl. Zavřel dveře a opřel se o ně.
"Než jsem sem přišel a přerušil tu vaši ,poradu', měl jsem v plánu tě zavést domů a pak s tebou a Reb jít někam na večeři. Naši stejnak jsou na nějaké akci," povzdechl si.
"Už zas? Ale večeři beru. A ne že budete s Rebeccou probírat můj osobní život. Už tak je dost bláznivý."
Usmál jsem se na bratra a vzal si věci ze stolu. Když jsem zavíral kancelář, ještě jednou jsem se podíval na stůl, usmál se a pak za sebou zavřel dveře.

ALEX
Tak jo. Jen klid. To se zmákne. Vždyť to nic nebylo, ne? Jenom polibek, pak vysazení na stůl, jeden orgasmus a skoro sex. Sakra, jsem v háji.
Cestou domů jsem přemýšlela o tom, co se stalo v jeho kanceláři. To jsem ale v pěkném průseru. Ne, nejsem. Je to i jeho chyba. To on mě sved. Nebo já jeho?
Myšlenky se mi ubírali takovým směrem, že jsem málem přešla svůj dům. Bydlím jen 10 minut od práce v malém domku, kde jsou asi 4 byty. Můj je hned v přízemí. Je skromný, jenom 2 pokoje, obývák a kuchyňka. Kuchyň by mohla být větší, protože ráda vařím.
Svého bratra bych ale vyměnila za cokoli. Doufám, že aspoň dneska bude v klidu.
Dojdu do svého bytu a zarazím se. Všude jsou rozházené svršky oblečení. Ale mého. To už ve mně puknou nervy za celý den a hlasitě začnu řvát.
"Michaeli! Kde kurva seš? Tohle si už přehnal." Začnu si z ramen stahovat kabát, dám kabelku na stolek a začnu procházet bytem. Není v kuchyni, obýváku, dokonce i u mě v pokoji není. Jediné místo zůstává jeho pokoj. Dojdu k nim a místo abych zaklepala, rozrazím dveře a tichým, výhružným způsobem řeknu jeho jméno.
Najdu ho v posteli s nějakým chlapem, kterého ještě neznám. Michael se vyprostí z obětí toho chlapa, vezme si na sebe kalhoty a pak mě vystrkává ze dveří a jde za mnou do obýváku.
Otočím se a sjedu po něm pohledem, který má naznačovat, že buď to vysvětlí nebo letí a je mi jedno kam.
"Tak?" osočím se na něho.
"No…Já jsem ti nechtěl vytahat oblečení, ale Erik je transvestita a to tvoje oblečení se mu líbilo, tak si ho chtěl zkusit," protáhl líně.
"Zkusit? Vždyť je větší než já? Tohle už je po třetí, co dojdu domů a na zemi leží moje hadry. Vážně už mě chceš vyprovokovat k tomu, že tě vykopnu na ulici? Nemáš práci, i když předstíráš, že ji sháníš. Neplatíš nájem, i když tu žiješ. Živím tě a co mám za to? Děláš jenom bordel, taháš sem chlapy, které ani nevím, kdes je sebral. Co po mě vlastně chceš?" ptám se ho. Jestli tohle nepomůže, tak už nic. Unaveně si sedám na pohovku a složím hlavu do dlaní.
"Ale já si sháním práci, dokonce už mi nabídlo místo," vykvákne po pauze od mého projevu. Zvednu hlavu a tvářím se, jako by mu přeskočilo.
"A kde?"
"Kousek od tvé práce. Budu dělat číšníka," řekne pyšně.
"Tak mi konečně budeš platit nájem. Jdu se na chvíli prospat, měla jsem těžkej den. A až sem půjdu, tak ať je ten E-něco pryč. Rozumíš?"
Nečekala jsem na odpověď a šla do svého pokoje. Byl celkem útulný. Jeden stůl, kde jsem měla počítač, velká skříň, postel s nachovým a vínovým povlečením a jedna velká knihovna mých oblíbených knih. Došla jsem ke knihovně a vytáhla si první díl Padesáti odstínů a lehla si na postel.
Začala jsem číst tam, kde jsem skončila včera.
"Teď se pohnu, bejny," vydechne po chvíli sevřeně.
Tak jo.
Christian učiní jeden dlouhý plynulý pohyb zpět. Zavírá oči a s dalším stenem se do mě vrací. Já znovu vyjeknu, on znovu strne.
"Můžeme?" zašeptá se chraplavě.
"Ano," vydechnu. Zopakuje to ještě jednou a zase znehybní.
Zavzdychám, mé tělo už ho přijímá… Bože, jak já to chci.
"Ještě?" hlesne.
"Ano." To už je úpěnlivá prosba.
A on to udělá znovu, ale tentokrát už se hýbat nepřestává. Klesá na lokty, doléhá na mě plnou váhou svého těla a tiskne mě k posteli. Zpočátku jsou jeho pohyby pozvolné, ohleduplné. Jakmile si na ten zvláštní pocit zvyknu, mé boky se váhavě zhoupnou jeho směrem. Začíná zrychlovat, a když zasténám, ještě své tempo zvyšuje, až se nakonec propracuje k nemilosrdnému neměnnému rytmu.
Oh, sakra. Musím se udělat. Při čtení jsem si představovala sebe a svého šéfa.
Sakra, kdyby nás nevyrušil ten jeho brácha, mohli bychom to už mít za sebou. Do háje. Cítím, jak celé mé tělo touží po uvolnění.
Mám na sobě ještě sukni z práce. Dám si pod ni ruku a odhrnu kalhotky stranou. Prsty najdu klitoris a ten si začnu lehce dráždit. Jenom pár takových pohybů a už mě zachytil orgasmus. Celá zadýchaná, ležím na posteli a vzpomínám na odpoledne v jeho kanceláři. Jestli to takhle půjde dál, budu muset změnit zase práci. Proč sakra mě chce vždy šéf a ne nějaký podřízený.
Pomalu se chystám ke spánku, když mi zazvoní telefon na chodbě. Ach jo, povzdechnu si.
Vytáhnu se z postele a dobelhám se na chodbu ke kabelce. Vytáhnu z ní dosud zvonící mobil. Někdo je asi hodně vytrvalý.Aniž by jsem se podívala na displej, kdo volá, zvednu to. Čekala jsem cokoli, jenom ne tohle.
"Slečno Parkinsová…" Z mobilu se lihne jeho hlas.
Do prdele.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 21. března 2014 v 20:49 | Reagovat

Aw! Skvělé zpestření večera. ♥
Hlásla jsme ti v anketě! ^.^

2 BajaShare BajaShare | Web | 21. března 2014 v 22:04 | Reagovat

To mi došlo :) protože si skoro jediná :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama