Všechny knížky (série,vícedílovky) pozastaveny!

Kapitola 11

29. března 2014 v 17:33 | BajaShare |  Pomstychtívá
11. kapitola :) postupně sem ty kapitoly budu dávat už pomaleji :)


KAPITOLA 11
ALEX
Sedli jsme si ke stolu v zadní části restaurace. Já ke zdi a Will naproti mně. Odložila jsem kabelku na vedlejší židli a dala lokty na stůl. Je na čase projít náš (můj) plán.
"Takže, co potřebuješ vědět o plánu?" zeptala jsem se na rovinu.
Will se opřel do židle. "Tak za prvé. Co předně máš v plánu s Nigelem a za druhé, co z toho budu mít?" odpověděl sebejistě. Usmála jsem se při tom pomyšlení.
Naklonila jsem se k němu a bradu si podepřela propletenými prsty. "Mám v plánu přimět Nigela žárlit. A ty mi v tom pomůžeš," řekla jsem. "A pokud jde o tu druhou otázku," začala jsem, ale přerušil mi to známý hlas.
"Co si dáte?"
Otočila jsem hlavu a šokem jsem se dívala na Michaela. Co tu dělá? On tu pracuje? A že by mi o tom něco řekl? Měl na sobě bílou košili, která mu rýsovala svaly na pažích, černou vestičku, černé kalhoty, které ale nebyly vidět pod dlouhou zástěrou. Vlasy měl svázané gumičkou.
Podívala jsem se na něho pořádně a zjistila, že je nervózní. No to já bych asi taky byla, kdyby se tu zničehonic objevila můj sourozenec, který vůbec neví o mé práci. Prohlédla jsem si ho. Vypadal v té uniformě dobře. Jenom mi vadilo, že se dívá do země.
Počkat. Přimhouřila jsem oči a zjistila, že se po očku dívá na Willa. Podívala jsem se na něho a zjistila, že se na něho dívá taky. S šokem v očích a málem otevřenou pusou. Myslím, že jsem tam zahlédla i špetku touhy. Co je sakra mezi nimi? Vždyť se nesnáší ne?
V téhle chvíli mě něco napadlo. Co že z toho bude mít? Usmála jsem se. Myslím, že už to vím. Ale pořád jsem v šoku.
"Co si dáte?" zeptal se ještě jednou Michael. Z kapsy na zástěře vytáhl notýsek, kam si pravdě podobně zapisoval objednávky, a pero. Čekal až se rozhodneme. Podíval se nejdřív na mě.
Ruce pod bradou jsem dala zpátky na stůl. "Asi kuřecí salát a pomerančový džus," odpověděla jsem.
Pokývl hlavou a zapsal si mou objednávku. Podíval se na Willa. Když Will neodpovídal, pozvedl obočí. Podívala jsem se na Willa, ale ten byl ještě v šoku. Jako by si uvědomil, že se čeká na něho, rychle zavrtěl hlavou a vykoktal objednávku. "Dušené hovězí a brambory a ještě džus, pomerančový."
Michael si zapsal objednávku a obrátil se k odchodu. Když se Will začal červenat, to už jsem vyprskla smíchy. Michael otočil hlavu směrem ke mně a zavrtěl jí. Asi si myslí, že jsem se zbláznila.
Pomalu jsem se dostávala do poklidného režimu. Sice to nebylo vtipné, ale když jsem uviděla Willův výraz, musela jsem se smát. Skloněná hlava a čevené líčka. Vypadal tak roztomile. Sice je to pohledný muž, ale prostě ho beru jako kamaráda a mladšího brášku. Nejsem z něho tak na větvi jako z Nigela. Proto je to skvělé. U něho nebudu mít pokušení. Ještě jedna otázka mi běžela hlavou. Kolik mu vlastně je?
Zavrtěla jsem hlavou. Musím se soustředit. Nejdůležitější teď je, ať ho přemluvím, aby mi pomohl.
"Tak jak jsem řekla," vrátila jsem se k tématu. "Chci přimět Nigela, aby žárlil." Tím jsem si upoutala Willovu pozornost.
"A jak to chceš dokázat?" zeptal se a posadil se pohodlně v křesle. Sebejistě si založil ruce na hrudi a čekal.
"Začne to na zítřejším večírku. Když budu mít ty šaty a ještě se na něčem domluvíme, myslím, že bude žárlit. A taky mu chci udělit lekci, která se nezapomíná." Začala jsem.
"Ale proč? Proč ho chceš trápit?" zeptal se zmateně.
Poposedla jsem si na židli a vzpomněla si na středeční poradu. Jak mě tam posadil na ten stůl. Ještě chvíli a byla bych. Jenomže nám to musel překazit nějaký ředitel, u kterého jsem si nepamatovala ani jméno. A Nigel dělal, jako by to bylo běžné. Jako by to dělal s každou. Jen tam tak stál a nic neříkal. Zavrtěla jsem hlavou, abych zahnala nežádoucí myšlenky. "Mám pro to svoje důvody. Později se je možná dozvíš," odpověděla jsem
"Dobře, ale zpátky k druhé otázce. Co z toho budu mít?"
Teď jsem se cítila jako vyjednávač. "Možná, že bych ti mohla dohodit rande. Vím, že si bi. Takže bych ti mohla dohodit rande s mojí kamarádkou Jennifer," odpověděla jsem a sledovala jeho reakci. Zatím to sním nic neudělalo.
"Myslím, že nemám zájem. I když musí být hezká," řekl pohodově. Tak to nefungovalo. Čas na plán B. Ten jsem si vymyslela, jen co jsem uviděla Willa, jak se dívá na Michaela.
"Když ne Jennifer, tak co třeba," začala jsem. Podepřela jsem si znovu bradu rukama. "Michael," dopověděla jsem.
Dívala jsem se přitom na Willa a očekávala reakci. Té jsem se taky dočkala. Začal rudnou ještě víc, takže byl skoro červený jak rajče. Ten je roztomilý. Červená se taky někdy Nigel?
"Cože?" řekl zrovna ve chvíli, kdy nám Michael přinesl pití a jídlo.


Z POHLEDU WILLIAMA
Cože to řekla? Rande s Michaelem? To nemyslí vážně. Nebo jo? Ne, určitě ne. Ale co když jo? Hlavou mi běželo několik odpovědí. Ale jak se dozvěděla, že jsem bi? Rebecco, já tě zabiju. To jí musíš vykecat naprosto všechno?
Díval jsem se na Michaela, který nám přinesl jídlo. V té uniformě mu to slušelo. Pěkně mu rýsovala jeho svalnatou postavu. A ty vlasy stažené co culíku. Sakra, jsem tvrdý. To není dobré.
Nejdřív dal tác s pitím na stůl a potom nám z druhé ruky podával naše objednávky. Alex dostala svůj salát a já svoje dušené. Potom před nás dal naše džusy a otočil s k odchodu. Jak odcházel, pohled mi padl na jeho pozadí. Do pytle, musí mu ty kalhoty tak rýsovat zadek?
Podíval jsem se zpět na Alex a ta mě sledovala ostražitým pohledem. Už asi ví, že pro něho mám slabost. Co slabost. Jsem jím skoro posedlý. Začalo to těmi nákupy. Od té doby ho nemůžu dostat z hlavy. Hlavně tu představu. Pronásleduje mě do snů. Proto se už dva dny budím s rukou na mém penisu.
"Co je?" zeptal jsem se, protože jsem nechtěl, aby mě prokoukla. Což už asi udělala.
Jenom zavrtěla hlavou a pustila se do jídla.

ALEX
Zavrtěla jsem hlavou. To je fakt síla. Brácha šéfa jede po mém bráchovy. Zajímavé. Že bych je trochu podusila?
"Tak co říkáš? Souhlasíš?" zeptala jsem se, když jsem byla v půlce salátu. Will už to svoje dušené měl v sobě. Pohlédl na mě a naklonil hlavu na stranu, jako by chtěl zjistit i něco jiného.
"Souhlasím," přikývl.
"Dobře," řekla jsem a dojedla poslední sousto. Dala jsem talíř stranou a opřela se do židle. "Protože pokud bude na té oslavě žárlit Nigel, možná bude i Michael."
Zaraženě se na mě podíval. "Nerozumím," řekl a zamračeně se na mě podíval.
"Chci říct, že trochu znám bráchův vkus. Vždycky ho lákalo zakázané ovoce. Myslím, že by mohl trošinečku žárlit," ukázala jsem prstem. "Ale to záleží na tom, jak moc budeš dělat, že o mě stojíš. Musíme to zahrát přesvědčivě."
Mávla jsem na číšníka, abychom si zaplatili večeři. Došel k nám nějaký brunet. Celkem pohledný. Ale ne tak jako Will. Myslím, že Michael má vážně chuť na zakázané ovoce. Už jsem vytahovala z kabelky peněženku, když jsem uviděla Willa, jak už platí za nás za oba.
To se nestává každý den, že by za mě chlap zaplatil jídlo. Kdy to bylo vlastně naposledy? Ptala jsem se sama sebe.
Zvedla jsem se ze židle a počkala, až se ke mně Will přidá. Šli jsme ke dveřím. Ještě než jsme vyšli z restaurace, otočila jsem hlavou a uviděla Michaela stát opřeného u pultu. Zvědavě nás pozoroval. Však se to brzy dozvíš. Zamávala jsem mu a s Willem po boku jsem vyšla z restaurace.
Došla jsem k autu a čekala, až Will odemkne. Když jsem dosedla na sedadlo spolujezdce a zapnula si pás, Will se mě zeptal, kam teď.
"Můžeš mě odvést domů. To hlavní jsme už vyřešili," odpověděla jsem. Po zbytek cesty jsme nemluvili.

Když jsem se dostala domů, šla jsem si odnést krabici s boty do ložnice. Zrovna jsem se chystala jít do koupelny se převléct, když zazvonil zvonek u dveří. Kdo to může být? Šla jsem ke dveřím a koukla se kukátkem, kdo je za dveřmi. Stála tam paní Winthoustrová a nesla nějakou tašku.
Odemkla jsem a pozdravila. "Dobrý večer, paní Winthoustrová. Co to nesete?"
"Brý večer. Tohle mi pro vás nechala nějaká vaše přítelkyně. Rebecca se, myslím, jmenovala," řekla a podala mi tašku.
Poděkovala jsem a zavřela za ní dveře. Šla jsem do obýváku a sedla si na gauč. Otevřela jsem tašku a vylovila z ní černé sametové psaníčko. No páni. Bylo celé černé, jenom okraje byly poseté světle modrou stužkou. Je hezké a na dotyk příjemné. Vybrala to dobře.
Dala jsem ho vedle sebe a z tašky ještě vylovila malou krabičku. Otevřela jsem ji a uviděla náušnice. Byly stříbrné s modrými kamínky uprostřed. Byly jednoduché a přitom nádherné. Brali mi dech. A ani nechci vědět, kolik stály. Zavřela jsem krabičku a dala jí vedle toho psaníčka.
Chtěla jsem jít tašku vyhodit, ale když jsem ji sebrala, vypadl z ní malý lísteček. Byl na něm vzkaz. A jéje. Těším se, až tě v tomhle zítra uvidím. Jo a pak mi řekneš, co jste s Williamem řešili. Velice mě to zajímá.Pusu posílá Reb.
Do pytle. Jak ona to ví? Jak mohla vědět, že jsem byla s Williamem? Sakra. Jestli jí to řeknu, celý plán se pokazí. Je to sice kamarádka, ale i trochu drbna. To nesmím dopustit. Musím vymyslet dobrou výmluvu.
Šla jsem vyhodit tašku, a když jsem se vracela pro ty náušnice a psaníčko, abych si je odnesla do ložnice, uslyšela jsem v zámku klíče.
Michael je doma. Myslím, že nás ještě čeká rozhovor. A bude asi dlouhý, vzhledem k okolnostem. Nadechla jsem se a s věcmi v ruce, jsem šla směrem k mojí ložnici.
To bude zajímavý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama