Všechny knížky (série,vícedílovky) pozastaveny!

Kapitola 10

28. března 2014 v 6:15 | BajaShare |  Pomstychtívá
10. kapitola :) od téhle je už ale budu dávat pomaleji :) škola, co nadělat :)


KAPITOLA 10
Z POHLEDU MICHAELA
Stál jsem blízko Williama. Vůbec si mě ještě nevšiml. To je dobré. Pomalu jsem přibližoval své rty k jeho krku. Když se ho dotkli, Will sebou trhl.
"Co to děláš?" zeptal se zadáchaně.
"Hm. Co myslíš?" otázal jsem se zase já. Rukama jsem ho objal kolem pasu a pomalu ho otáčel čelem ke mně. Mé rty pomračovali k jeho prohlubni na krku. Mířil jsem směrem k bradě.
Zasténal a svýma rukama mě chytil za hlavu. Zvedl mi ji a pomalu mi své rty přitiskl na mé.
Tentokrát jsem zasténal zase já. Začali jsme pomalý polibek. Postupně jsme ale zrychlovali na tempu. Když zasténal podruhé, byla to příležitost pro můj jazyk, aby vnikl do jeho úst. Naše jazyky se spojili. Sakra, konečně ho líbám. Hm.
Rukama, kterýma mi držel hlavu, začal putovat od hlavy ke krku, kde si moji hlavu přitáhl ještě blíž.
Potom rukama sjel po mých zádech a skončili na mém zadku. Chytilo do svých dlaní a dolní část mého těla se přitáhl k sobě. Začal se svým klínem třít o ten můj.
Sakra. Rychle jsem ho otočil zády k sobě. Ruce jsem přesunul na jeho rozkrok a začal mu rozepínat kalhoty. Když byli rozepnuté, vsunul jsem do nich ruku a vytáhl ven jeho penis.
Jako by věděl, co chci, natáhl ruce za sebe a našel moje zapínání. Rozepnul ho a vytáhl ven zase můj.
Začal pohybovat rukou. Sykl jsem. Sakra, to je příjemný. Pohyboval od kořene po špičku a zase zpět. Kopíroval jsem jeho pohyby.
Postupně jsem zrychloval pohyby. V místnosti, kde jsme se nacházeli, byly slyšet jenom naše vzdechy. Zněly vážně dobře. Rozeznával jsem Willův hlas.
Už jsem cítil, že jsem blízko, takže jsem druhou rukou pomáhal Willovy vést rytmus. Oba jsme cítili, že jsme na hraně, takže jsme ještě víc zrychlili. Dosáhly jsme až nesmyslného tempa.
Jako první se udělal Will, ale já ho následoval téměř okamžitě. Když ke mně dospěl orgasmus, zasténal jsem nahlas.
Trhnutím jsem se probudil. To byl jen sen? Přišla mi to jako skutečnost. Koukl jsem se dolů na peřinu. Nadzvedala se a ruku jsem měl pod ní. To jako vážně?
Druhou rukou jsem dal peřinu bokem a díval se, jak moje pravá ruka je pod trenkami. Vytáhl jsem ji. Byla celá mokrá.
Ze snu jsem se udělal. To už jsem na tom vážně tak špatně? Posadil jsem se na posteli a sebral ze země tričko. Tím jsem si utřel svůj orgasmus. Vážně je toho hodně.
Tohle je vážně zlý. Tohle je fakt zlý. Povzdechl jsem si a vstal z postele. Pomalým krokem jsem se dobelhal do koupelny a tam jsem si umyl tu ruku.
Ach jo. Musím do práce. Na tohle dneska už nesmím myslet. Nesmím. Řekl jsem si sám sobě a šel zpátky do pokoje nachystat si věci do práce.

ALEX
Seděla jsem u svého stolu, když mi přišla zpráva. Za půl hodiny tě vyzvednu, Reb. Půl hodina, OK. Vstala jsem od stolu s domněnkou, že to půjdu oznámit Nigelovi.
Přešla jsem k jeho dveřím a zaklepala. Čekala jsem, než se ozve jeho "Dále." Když to řekl, vstoupila jsem.
Seděl u svého stolu. Zase měl na sobě oblek, jak jinak. Ten mu ale slušel. Když jsem zavírala dveře, zvedl hlavu.
"Co potřebujete?" zeptal se na rovinu,
Přistoupila jsem blíž ke stolu. "Jenom jsem vám chtěla říct, že dneska odcházím dříve," odpověděla jsem.
Odložil pero a dokumenty stranou a rukama si podepřel bradu. "Proč?" zeptal se a nechápavě nakrčil obočí.
Zatavila jsem se u boku jeho stolu a založila si ruce na hrudi. "Protože jsme s Rebeccou nestihli všechno nakoupit. Proto to musíme udělat dneska," řekla jsem a otočila na něho hlavu.
Ruce už neměl pod bradou. Teď byl opřený do křesla a otočený na mě. Ruce měl jak já. Dívala jsem se na toho skvostného chlapa přede mnou. Usmála jsem se. Máme půl hodiny.
"A navíc mám ještě půl hodiny než mě vyzvedne. To jistě něco stihneme," zašeptala jsem a pomalu přistoupila k němu. Naklonila jsem se nad něho a vzala jeho tvář do dlaní. Pomalu jsem skláněla své rty k jeho. Nebránil se.
Když se naše rty setkali, jeho ruce rychlé jako blesk mě chytili kolem pasu a chtěli si mě přitáhnout blíž.
Odtrhla jsem naše rty od sebe a s úsměvem zavrtěla hlavou. Ruce kolem pasu jsem sundala a klekla si před něho.
"Teď je řada na vaše potěšení," usmála jsem se.
Malým pohybem jsem přejela rukou přes jeho rozkrok. Ruku jsem nechala na jeho klíně a zvedla k němu hlavu. Seděl opřený v křesle, ale hlavu měl zakloněnou a ústa pootevřené. Byl na něj skvělý pohled. Takhle vypadá vždycky? Nebo jenom se mnou?
Cítila jsem, jak pod mou rukou tvrdne. Začala jsem ho hladit. Hladila jsem pomalu, ale tak, aby to cítil.
Přidala jsem druhou ruku, ale tou jsem zkoušela otevřít zip. Když se mi to povedlo, na chvíli jsem přestala. Alespoň jsem mu dala čas na vydechnutí.
Mezitím jsem z jeho kalhot a trenek vytáhla jeho penis. Konečně ho vidím v celé jeho kráse. Držela jsem ho v ruce a dívala se do jeho tváře. Ústa mírně otevřené a oči zavřené. Byl nádherný.
Pomalu jsem začala pohybovat rukou nahoru a dolů, od kořene po špičku. Pohybovala jsem rukou, ale postupně jsem k přirození přibližovala hlavu.
Jakmile to uviděl, chtěl mě zabrzdit, ale to už jsem políbila špičku jeho penisu. Zaslechla jsem sten, který vyšel z jeho úst a to mě pobídlo, abych si ho vzala celého.
Chutná dobře. Zkoušela jsem ho vzít co nejvíc do úst, ale dal jsem ho jenom do půlky. Ale i to mu stačilo, aby z úst vydral další sten.
Už jsem cítila, jak se mi chvěje pod rukou a v ústech. Nejvyšší čas přestat. Vytáhla jsem ho z úst a dala ho zpátky do trenek a kalhot a zapnula zip.
Vstala jsem a podíval se na něho. Nechápavě na mě zíral.
"Proč jste přestala?" zeptal se nechápavě a zkoušel se usadit pohodlně.
Usmála jsem se a otočila se ke dveřím. Když jsem k nim došla, ještě jsem otočila na něho hlavu. "Říkala jsem, že jdu s Rebeccou na nákupy," odpověděla jsem a s mrknutím jsem opustila jeho kancelář.
Došla jsem si pro kabelku a pak se vydala na chodbu směrem k výtahům. Koukla jsem se na hodiny na zdi. Ještě mám pět minut. Dobře jsem si to načasovala.
Když dojel výtah a nastoupila jsem do něho, přemýšlela jsem, co si asi mě myslí šéf. No jo, Nigele, pomsta právě začala, pomyslela jsem si a dveře výtahu se zrovna zavřeli.

"Já ti nevím, Reb. Mě připadají všechny hezké," řekla jsem, když jsem se probírala botama. Byli jsme zase v nákupním centru. Tentokrát jsme nakupovali boty a doplňky. Zrovna jsme byli u Valentina, v oddělení obuvi. Stáli jsme u bot, které byli na podpatcích.
Byli tu nádherné lodičky. Na pěticentimetrovém podpatku, deseti nebo dokonce i patnácti. Vážně se chtějí na nich zabít.
Byli tu v černé, bílé, béžové, červené, modré, zelené a jiných barvách. Přemýšlela jsem, které by se tak hodili k těm mým šatům. Asi černé.
"Tak si zkus ty, které ti připadají výjimečné. Jako ty tvoje šaty," nahodila Rebecca a tím přerušila tok mých myšlenek. Úplně jsem zapomněla, že stojí vedle mě.
"No, mě se nejvíc líbí ty černé s těmi modrými ornamenty na boku. Vypadají elegantně a hodí se k těm mým šatům," řekla jsem zamyšleně. Na módu jsem nikdy moc nebyla.
"No, tak vidíš. Tak si je zkus," pobídla mě. Pokrčila jsem rameny a vzala tu krabici a posadila se na pohovku. Zula jsem si svoje kozačky a nasadila si ty lodičky. Padli jako ulité.
Zvedla jsem se, abych se v nich prošla. Měli osmicentimetrový podpatek, takže nebyli ani nízké ani vysoké. Ale i tak jsem byla pořád vyšší než Rebecca.
"Páni, sluší ti," řekla Reb, když jsem okolo ní prošla. Šla jsem k zrcadlu, abych se podívala, jak mi sedí. Ty jsou vážně boží. Ty musím mít.
Došla jsem zpátky k sedačce a přezula se zpátky do svých kozaček. Zvedla jsem tu krabici s botami a podívala se na Rebeccu. "Ty si boty kupovat nebudeš?" zeptala jsem se.
Zavrtěla hlavou. "Já nakupovala včera před tou večeří."
Pokrčila jsem rameny a šla k pokladně. "Máš Nigelovu kreditku?" otázala jsem se.
Přikývla, a když došla k pokladně, podala kreditku prodavačce. Když jsme zaplatili, vyšli jsme z obchodu a mířili k východu z obchodního centra. Podívala jsem se na telefon, kolik je hodin. Za chvíli mě má vyzvednout Will. Tak jsme se dneska domluvili po telefonu.
"Reb, dneska už končíme. Za chvíli mě má vyzvednout jeden známý. Mohla by si mi ty doplňky koupit? Já bych se pro to pak stavila. Nebo je nech u mé domácí," nahodila jsem.
Divně se na mě podívala, ale pokrčila rameny ve znamení, že je jí to jedno. "Dobře. Koupím to potřebné. Jen to potřebné. Pak ti to nechám u té domácí. Jak se jmenuje?" odpověděla. Rychle jsme se objali na rozloučenou a Reb si šla zavolat taxíka.
Když přijel, otevřela dveře a než nastoupila, odpověděla jsem jí na to jméno. "Paní Winthoustrová.
Zavřela jsem za ní dveře a oddychla si. Jenom chvíli jsem čekala než přijel William. Nasedla jsem do auta a zapnula jsem bezpečnostní pás. Tašku jsem si dala na klín.
"Tak kam jedem?" zeptal se, když jsem se dopásala.
"Budu tě navigovat," řekla jsem a čekala, až se auto rozjede.
Jeli jsme asi patnáct minut, ale nikdo z nás nemluvil. Zastavili jsme před restaurací, odkud jsem se nechávala posílat obědy do práce. Jmenovala se Broken Rose.
Vystoupili jsme z auta a mířili ke vchodu. Will mi jako gentleman otevřel dveře a já jimi prošla. Vstoupili jsme dovnitř a uslyšeli jsme zvonek. Já zapomněla, že tu ještě je. Rozhlíželi jsme se po prázdném stolu. Když jsme ho uviděli, šli jsme rovnou k němu.


Z POHLEDU MICHAELA
Otočil jsem se od pultu, abych uvítal hosty, když jsem uslyšel zvonek u dveří. Zarazil jsem se v půli otáčení. To snad… Vidím dobře? Pro jistotu jsem si protřel oči. Ne, nejsem slepý.
Rychle jsem se otočil a skoro běžel do kuchyně. Rozrazil jsem dveře od kuchyně a rychle zalezl za roh.
Co tu sakra dělají? A ještě spolu? Když jsem uviděl Alex a Willa spolu v restauraci a ještě tam, kde pracuji, byl jsem v šoku. V hodně velkým šoku. Nemá Alex zálusk na toho šéfa? Tak co tu dělá s Willem.
Podíval jsem se oknem ve dveřích, kam se usadili. Do pytle, zrovna k mému stolu. To není dobré. Tohle je v prdeli. Nechci, aby se Alex dozvěděla, že tu pracuji. A ještě si sedli naproti sobě, jako by byli na rande.
Odvrátil jsem se ode dveří rovnou do tváře šéfovy. Zamračené obočí a založené ruce na hrudi. Do prdele, že mě tam nepošle, prosím.
"Co tu děláte? Na váš stůl přišli hosti, tak je jděte obsluhovat," řekl a tlačil mě ze dveří. Když mě vyšoupl ven z kuchyně, ještě než se dveře zavřeli, jsem se zeptal. "Cože?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama